David Levithan a John Green (známý zejména díky svým zfilmovaným knihám Hvězdy nám nepřály a Papírová města) jsou jedni z mála současných autorů romantických románů pro náctileté, u kterých mohou čtěnáři za milostným příběhem hledat něco víc. U Greena jsou to převážně téměř nezvládnutelné životní překážky, Levithan se zase zaměřuje na silné mužské charaktery a homosexuální tématiku, což ukazuje i ve snímku Den co den.

"A" není ani chlapec, ani dívka, vlastně ani lidská bytost a zároveň je to všechno dohromady. Jisté je jen to, že nemá tělo, ale má mysl, která se každý den probouzí v jiném tělem. Je tedy jasné, že navázat vztah, přátelství nebo si jen popovídat s rodiči je pro něj nemožné. A nebo ne? Všechno se změní, až když pozná Rhiannon a i přes svou jedinečnost s ní chce trávit den co den.

Bořič mýtů

Stejně jako není vlastně tak úplně dané, kdo "A" je, není ani úplně jasné, o co snímku Michaela Sucsyho jde. Na chvíli Den co den působí jako ten největší romantický "cajdák", který jste kdy viděli, jindy diváka překvapí bystrým postřehem ze života, ale jen aby za chvíli přešel do dětsky naivní polohy.

Jisté je vlastně jen to, že Levithan ve svém příběhu zbořil veškeré životní stereotypy, například že člověk má pohlaví a tělo nebo že se nemůže zamilovat jenom do osobnosti. Dokonce i když přijmete nezvyklosti tohohle paralelního světa, zničí i jeho pravidla. Den co den je prostě neustálým důkazem toho, že nic z toho, co člověk považuje za zřejmé, tak ve skutečnosti nemusí být.

Hezká náctiletá tvářička

Tuhle do jisté míry lákavou a zároveň strašidelnou myšlenku, nad kterou ale určitě stojí za to se zamyslet, bohužel většinou režisér Sucsy umě skrývá pod čistě náctiletou tvář filmu. Schovávání v dětské prolézačce, procházky po pobřeží ani romantické víkendy na chatě skutečně dospělého diváka nenadchnou. V tomhle případě se měl trochu víc inspirovat knihou, kde se "A" převtělil například do narkomana nebo gaye, který se účastní průvodů na podporu své komunity, a tím dodat příběhu hloubku.

Naivita by se snad nakonec dala snímku i odpustit, přece jen v žánru teenage filmů i tak září jako hvězda. Co ale filmový divák nemůže překousnout, je ta spousta otázek, na které nikdy nedostane odpověď. To nedokáže spravit ani skvělá Angourie Rice, která si zahrála Rhiannu a na které Den co den v podstatě stojí, ani plejáda náctiletých herců, kteří kupodivu jednak hrají přirozeně, a navíc to skutečně jsou teenageři. Všechny ty nevyřčené odpovědi diváka za prvé štvou a matou a za druhé uždibují z netradiční zápletky kousky její zajímavosti. I tak ale Den co den není pro diváky do třiceti let ztrátou času, starší generaci ale bohužel bude nejspíš nudit.

Zdroj fotografií: www.csfd.cz

Kdy a kde dávají film: Den co den

7.4.2018 | Dominika Kubištová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout