Inscenace ILukáš Jurek. Ten vyjadřuje, ke které z žen zrovna patří, pomocí triček. 

Dramatička ve své nové hře otevřeně hovoří o záležitostech, které jsou pro ortodoxní židovskou společnost, z níž sama pochází, ještě poměrně tabu. Potrat, umělé oplodnění, poporodní deprese či laktační psychóza jsou tématy, které ve světě ještě stále mohou vyvolávat kontroverzi. A to nejen v ortodoxní společnosti, kde ženy nemají ani zdaleka taková práva jako muži. Otevřeně hovořit o poporodní depresích se odváží jen málokdo. Natož pak o potratu. I přesto tato témata u českého publika příliš nerezonují, tudíž představení vsází především na komediální linku. 

Režisér Petr Svojtka obsadil do inscenace kromě již zmiňovaného Lukáše Jurka i Radku Fidlerovou, jakožto babičku. V rolích jejích dcer vystupují Veronika Janků, Lenka Zbranková, Evellyn Pacoláková, Zuzana Kajnarová a Denisa Pfauserová. Snachu ztvárňuje Henrieta Hornáčková a nejmladší členky ženského klanu - vnučky Abigail a Almu - Tereza Vítů a Eliška Zbranková.

Hra pohlíží na problémy kolem těhotenství a mateřství s nadhledem a nadsázkou. Vtipy ale ne vždy míří přesně. Nutné je ale podotknout, že velmi záleží na konkrétním publiku, na každém jediném návštěvníkovi. Inscenaci si daleko více užijí ženy, které jsou nejen dcerami, ale zároveň mají už své vlastní dítě nebo děti. Až pak člověk nejspíš může naplno pochopit všechny skryté nuance. A muži se pak především pobaví. Ženy, které doposud neměly s porodem a mateřstvím tu čest, se nejspíš budou chvíli děsit, a pak začnou přemýšlet, zda si pořízení potomka nerozmyslí. 

To, co by možná v Izraeli vyvolalo bouřlivou debatu, tomu se české publikum jen směje a baví se strastmi hlavních hrdinek. Utahané matky si po představení řeknou, že na tom nejsou zas tak špatně. Konec je sice dojemný, ale poměrně předvídatelný. Podobná zakončení jsme viděli již několikrát. A vlastně celé poselství hry tak nějak zaniká. A nebo prostě jen uniklo bezdětné autorce této recenze. 

21.3.2018 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout