Molièrova Psyché ožívá na Štvanici, klasický příběh osloví i moderního diváka

Molièrova Psyché ožívá na Štvanici, klasický příběh osloví i moderního diváka70%

Inscenace Krása střídá nádheru souboru Geisslers Hofcomoedianten je volnou adaptací Molièrova baletu Psyché z roku 1671. Klasický příběh o princezně, jejímuž kouzlu podlehl i bůh Amor, je snadno přístupný modernímu divákovi.

Modernizace některých klasických divadelních her je v dnešní době velmi populární. Jedná se o způsob, jak přiblížit starší umělecká díla dnešním divákům, a dramata Pierra Corneille, Jeana Racina či Molièra se tak u nás i v zahraničí nejednou dočkala nového zpracování. Nezávislý divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten nyní zařadil do svého repertoáru hru Psyché.

Tento balet z roku 1671 je sám o sobě výjimečný, neboť není pouze dílem Molièrovým. Dvorní komediograf Ludvíka XIV. neměl čas napsat celou hru sám, a proto spolupracoval s Pierrem Corneillem, Philippem Quinaultem a zcela naposledy také s Jeanem-Baptistme Lullym.

Ústřední postavou této tragikomedie je Psyché, mladá princezna, jejíž krása probouzí v mužích touhu a v ženách závist. Žárlící bohyně Venuše, již princeznina krása zastiňuje, zosnuje plán, jak se své konkurence zbavit. Nepočítá však s tím, že i její vlastní syn Amor se do Psyché zamiluje. V režii Petra Haška z Geisslers Hofcomoedianten je tento původně antický příběh snadno přístupný i současnému divákovi.

Vzácná krása

Představení s názvem Krása střídá nádheru je po všech stránkách přizpůsobeno stísněným prostorům Vily Štvanice. Vskutku zajímavě se jeví scéna Jitky Nejedlé a Jána Tereby, které dominuje jakýsi skleník, v němž postava Psyché (Michaela Váňová) tráví naprostou většinu představení. Překrásná dívka – která doposud byla jen osobou milovanou, a nikoli milující – je tak symbolicky oddělena od reálného světa jako cosi vzácného či nadpozemského.

Kromě této stavby, několika typicky antických sloupů a potištěného plátna v zadní části jeviště se na scéně nenachází téměř žádné rekvizity. To však flexibilnímu souboru vůbec nevadí; v případě nutnosti jsou jeho členové schopni zastat kupř. i roli chladničky, toalety či houpacího koníka, což je nejen praktické, ale i nebývale vtipné.

Stejně střídmá je inscenace i po stránce muzikální. Hudební doprovod, je-li vůbec nějaký, je pojat velmi minimalisticky, povětšinou jsou to sami herci, kteří hrají na nástroje. Po pěvecké stránce není členům souboru příliš co vytknout, snad jen že některé výstupy – zejména ty Venušiny (Alena Hladká) – jsou místy příliš patetické. To ovšem k obdobně tragikomickému představení tak trochu patří.

Zřejmě nejslabší je, co se zpívání týče, Michaela Váňová, představitelka princezny Psyché. Avšak zatímco její zpěv je spíše podprůměrný, herecký výkon podala vynikající. Přestože první polovinu představení nevyřkne jediné slovo, její nonšalantní gesta a cudný pohled z ní činí křehkou a něžnou Psyché, jakou divák očekává.

Bůh komikem

Velmi příznivě se jeví také výkon Petra Šmída, jehož vášnivě milující Amor je ve správných chvílích postavou tragickou či komickou. Ostatní herecké výkony jsou však méně uspokojivé. Alena Hladká, představitelka Venuše, v některých momentech poněkud přehrává, a totéž se dá říct i o Martinu Bohadlovi, jenž se role Jupitera zhostil vcelku svérázně. Činí z něj totiž postavu čistě komickou, a to i v momentech, kdy to není zcela vhodné.

Nejrozporuplnější jsou zajisté výkony Terezy Bortlové a Simony Jindrákové, které v rolích princezniných sester září, zatímco jako Grácie ve službách Venuše jsou spíše průměrné a jejich patetický projev mnohdy snižuje úroveň představení.

Přestože inscenace umně balancuje na hraně komedie a tragédie – stejně jako předloha ze 17. století [1] –, některé žerty jsou na hraně vkusu a tvůrci je mohli vynechat. Nicméně tyto výtky nejsou vážného charakteru a divák jisté míře patosu a přehánění nakonec přivykne. Ve výsledku je tedy inscenace Krása střídá nádheru vydařená a souboru Geisslers Hofcomoedianten se daří přiblížit současnému divákovi klasické francouzské drama.

 

Premiéra: 17.3.2018. Podle Molièrovy hry (baletu) „Psyché“ (spoluautoři Pierre Corneille, Philippe Quinault, Jean-Baptiste Lully). Překlad původního textu a dramaturgie: Helena Kebrtová. Výprava a loutky: Jitka Nejedlá, Ján Tereba. Hudba: Jean-Baptiste Lully, Tomáš Hanzlík. Choreografie: Kamila Mottlová. Režie: Petr Hašek. Hrají: Petr Šmíd, Michaela Váňová, Alena Hladká, Martin Bohadlo, Simona Jindráková, Tereza Bortlová

Zdroj fotografií: Facebook souboru Geisslers Hofcomoedianten.


[1] Hra byla uvedena jako tragi-comédie et ballet.

Názor informuji.cz: 70%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Soubor Geisslers Hofcomoedianten.
 

Mohlo by se ti líbit...

Vila Štvanice nabízí i další akce

Místo konání: Vila Štvanice

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!