Oni 2: Noční kořist vás opět přesvědčí, že zamčené dveře stejně nikoho nezachrání (recenze)

V KINECH: Oni 2: Noční kořist / The Strangers: Prey at Night

Oni 2: Noční kořist námětově navazuje na deset let starý snímek s Liv Tyler a Scottem Speedmanem v ústředních rolích, který režíroval tehdy debutant Bryan Bertino. Úspěchu prvního filmu se mu ve dvou následujících (Nekřič a toč, The Monster) nepodařilo dosáhnout, vedle svého staršího sourozence však obstojně stojí jeho nejnovější počin, k němuž tentokrát napsal pouze scénář – na něm spolupracoval Ben Katai, scenárista předloňského Lesa sebevrahů.

Místo rozhádaného páru v sequelu figuruje rodina s neposlušnou dcerou, která na víkend míří do odlehlého kempu. Měli se zde sice potkat se správcem, ten jim však na vrátnici nechá stručný vzkaz a klíče od chaty. Opět se setkáváme se třemi psychopaty schovanými v maskách panenky, pin-upky a pod rouškou plátěného hadru, kteří se nejprve shání po Tamaře a pak už jen hrdiny bezdůvodně terorizují a napadají.

V pokračování zajímavého slasheru paradoxně nejvíce drhne scénář, který si jeho autor mohl po zkušenostech s prvním dílem a poučení se ze svých chyb vyšperkovat; místo toho do něj vpravil vícero nesmyslů. Především ve scénách, kdy jde hrdinům o život a měli by spíš v co nejkratším čase řešit, jak se zachrání, se objevují typicky americké „samodojímající“ dialogy, kdy si postavy začnou nostalgicky vyprávět historky z dětství.

Ještě více do očí bijící je, když hrdinové i po děsivém zážitku odejdou ven bez telefonů a nechají je tak napospas svým trýznitelům, a co víc, když se takřka nesmrtelnému antagonistovi podaří přežít výbuch auta. To všechno pak brání nadějným hercům, mimo jiné představitelce dcery jménem Kinsey (Bailee Madison), aby se do role více položili a přesvědčili tak svým výkonem diváky.

Zkrvavené zatmění srdce

Oni 2 mají přesto oproti svému staršímu sourozenci větší spád a napětí drží skutečně od začátku do konce, a to navzdory shodné stopáži obou snímků. Na svědomí mají tvůrci i výborný soundtrack složený z polozapomenutých osmdesátkových hitů – způsob, jakým zakomponovali „slaďárnu“ Bonnie Tyler, Total Eclipse of the Heart, do jedné z nejvyhrocenějších scén filmu, je bravurní.

Pokud divák očekává, že se konečně dozví motiv maniackého vraždění, bude zklamán; ani tentokrát nepodají maskovaní útočníci svým obětem uspokojivé vysvětlení. Ač byl záměr tvůrců jakýkoli, jedno se jim upřít nedá – dokážou vyvolat znepokojivý dojem, že ani za zamčenými dveřmi a zdmi domova nejste nikdy stoprocentně v bezpečí.

Foto: © Aviron Pictures