Řada aktivit Milana Knížáka se doslova vzpírá vystavování a sám autor navíc nesnáší ustrnutí, proto ji kurátoři koncipovali jako „neúplnou perspektivu“, která se soustředí především na výtvarnou stránku umělcovy rozsáhlé tvorby.

Formulace „Žít jinak“, jež se objevuje v proklamacích Aktuálního umění, nejlépe vystihuje charakteristiku Knížákova díla. Jeho akce z doby skupiny Aktuálního umění, založené roku 1964, která byla záhy přejmenovaná na Aktual, a výsledky spontánní tvořivosti se výrazně lišily od aktivit jeho západních souputníků v mezinárodním hnutí Fluxus, jehož byl autor taky členem a již koncem roku 1965 jmenován „chairmanem“ jeho východní sekce.

V rámci této skupiny Knížák experimentoval mimo jiné s tzv. „Broken Music“. Přehrával záměrně ničené gramofonové desky, a vznikala tak zcela nová hudba: útočná i překvapivě radostná. Mixáž jeho skladeb vydala v roce 1979 Multipla Records v Miláně, u nás nejnověji Guerilla Records před 10 let pod názvem Nové typy destruované hudby. Od roku 1979 realizoval autor i nehratelné varianty Broken Music jako instalace.

Knížák se dokonce pokusil založit komunu s novými společenskými vztahy. Od dob normalizace se jeho díla stávají komornějšími – vznikají akce pro mysl, úvahy o nehmotné architektuře, kapalné či psychické šperky i neviditelné oděvy. Od poloviny 60. let vytvářel Knížák specifickou formu knih – objektů, ve kterých koncentroval různé soubory svých projektů a zařadil se tak k průkopníkům tzv. autorských knih, které měly dokumentární charakter.

Ačkoli je autor velmi zkušený a mohl by jen marnotratně čerpat ze své minulé práce, přistupuje ke každému novému projektu inovativně. To mimo jiné dokládá soubor křišťálových objektů, na kterých v letech 2015 až 2016 spolupracoval s firmou Moser – Knížák na nevšedních výrobcích spojil decentnost renomované značky se svými protiklady měkce zakřivených a ostrých tvarů, tzv. „softhard“.

9.3.2018 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout