Oba dny festivalu pořádaného Komisí Japonského festivalu lidového umění byly již předem vyprodané a kdo nezaváhal, mohl proniknout do japonského světa a tradic doslova všemi smysly.

Již od 14. hodiny zvali organizátoři do Společenského sálu na workshopy kaligrafie, skládání tradičních japonských origami či výrobu květinových broží. Pro zájemce byla připravena i ukázka japonského čajového obřadu s výkladem a ochutnávkou čaje matcha. Nechyběly ukázky květinových vazeb ikebana, bonsají a tradičních japonských panenek přání. Velký zájem byl i o ochutnávky tradičního nápoje sake a čirašisuši.

Paralelně v Raisově sále od 14. do 16. hodin probíhaly workshopy okinawských tanců, tradičních hudebních nástrojů Východu a Západu a etikety oblékání kimon, která byla předváděna na předem přihlášených zájemcích z řad veřejnosti. Byly zde k vidění i květinové vazby, výroba cukroví, japonské interiérové doplňky, kaligrafie, umělecká díla, fotografie a japonské látky používané na balení dárků.   

Festival se však nesl především v duchu 100 let česko-japonského přátelství a vzájemného přibližování obou kultur.  "Právě Japonsko bylo jednou z prvních zemí, která uznala samostatnost tehdejšího Československa a napomohla návratu části legionářů zpět do vlasti z ruské Sibiře. Proto pozvalo symbolicky ke společnému vystoupení dvě česká tělesa," řekl japanolog a herec Divadla kjógen Ondřej Hýbl, který hlavní program festivalu moderoval.

A tak se v rámci hlavního programu od 16. hodin na pódiu v Majakovského sále vystřídaly japonské i evropské soubory a umělci. Jako první na pódiu vystoupily japonské hudebnice hrající na tradiční japonské nástroje a hned poté zaplněný sál nadšeně přivítal děti z Japonské školy v Praze, které předvedly japonské dětské hry a písně včetně hudebního doprovodu. Oblečené v kimonech a s hravostí a veselostí sobě vlastní byli tito žáci první a druhé třídy opravdu velkým zážitkem.

Jedním z vrcholů nedělních vystoupení bylo bezpochyby i japonsko-americké duo Asano Miki a Garrett Groesbeck, které představilo japonské tradiční skladby zahrané na japonské koto a evropské housle. Ve spojení s Garrettovým zpěvem jejich vystoupení nemělo chybu.

Po krátké přestávce v programu přitančily na pódium dvě dívky s věncem červenobílých květů kolem krku, aby představily lidový tanec Nuchibana.  Tanec je vyjádřením touhy obdarovat červeným květem milovanou osobu a květem bílým nevinné děti. Následující energický tanec Hatómabushi se dodnes na ostrově Hatóma tančí jako tanec posilující ducha a otevírající mysl.

České Divadlo kjógen představilo původní japonskou komedii Kaki Yamabushi (Horský asketa zlodějem tomelů) v českém jazyce. Tento soubor získal jako jediný zahraniční soubor ocenění Saika Award od institutu divadlo nó při univerzitě Hósei za přesnost převodu tohoto žánru mimo Japonsko. A jeho vystoupení diváky rozhodně nezklamalo ani tentokrát.

Kenmochi Yúskue při zpěvu a hře na japonský strunný nástroj cugaru šamisen nejen předvedl srovnání klasického a moderního pojetí jedné písně, ale především do svého vystoupení zapojil publikum v sále, které rozezpíval a roztleskal. Na závěr svého vystoupení skromně řekl: "Mám jednu prosbu - nezpívejte to lépe než já."

Program pokračoval vystoupením českého smíšeného pěveckého sboru Carmina Vocum, který představil české lidové písně a posléze doprovodil i vystoupení česko-japonské muzikantské rodiny Špinglových. A právě jejich vystoupení bylo krásnou ukázkou mezikulturního dialogu v rodině a symbolickým zakončením festivalu s motem česko-japonského přátelství.  

5.3.2018 | Andrea Morkusová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout