Očekávání ve Foru Karlín bylo tudíž páteční večer skutečně veliké. Začátek koncertu se však příliš nepovedl. Rag’n'Bone Man zaplnil pódium kromě své maličkosti i kapelou, v níž nechyběly ani dechy. Zpočátku se ale zdálo, jako kdyby společně hudebníci hledali souhru a vyváženost. Během prvních písní Wolves a Ego se Roryho skutečně výjimečný hlas topil v přeřvané hudbě, slyšet bylo jen vokalistku a hvězda večera hrála spíše druhé housle.  

Konec konců, i Rory Graham je je jen člověk, jak zpívá v jednom ze svých největších hitů. A tudíž se ani jemu problémy se zvukem nevyhnuly. Naštěstí už při dalším songu Your Way or the Rope byl Rag’n’Boneův hlas krásně slyšet, v celé své síle a návštěvníci si tak konečně mohli naplno vychutnat jeho neobyčejnou barvu. Nyní již nebylo pochyb o tom, kdo hraje na pódiu prim.

Rag’n’Bone Man vydal své debutové album teprve v roce 2016. Dá se tedy říci, že se jedná o poměrně doposud nenaposlouchaného zpěváka, byť se v hudební branži pohybuje samozřejmě daleko delší dobu. A právě nedostatek hitů a někdy i podobný rytmus a melodie určitých písní způsobovaly během první poloviny lehkou rozpačitost. Návštěvníci se příliš nechytali, kromě lehkého pohupování se v publiku žádné větší nadšení neobjevovalo. 

Zbytek, naštěstí ta delší část koncertu, však přinesl úplně něco jiného. Rag’n'Bone Man střídal hit za hitem, představoval neobvyklé aranže u slavné skladby Human a neméně populární song Skin zazpíval jen v doprovodu kláves, což nechalo vyniknout jeho silnému hlasu a stalo se vrcholem celého pátečního koncertu. Písně Grace, As You Are či Run with the Beast také dokázaly dostat publikum do nálady.  

Rory Graham se s nadšenými návštěvníky rozloučil a capella verzí písně Don’t Set the World on Fire. Po dlouhém naléhání stovek tleskajících nadšenců se však nakonec ještě vrátil na pódium, aby se společně se svou kapelou s Prahou rozloučil závěrečnými Bitter End a Hell Yeah. Pak už jen tradiční mávání do publika a premiérový pražský koncert měl anglický zpěvák za sebou.  

V celkovém pohledu se tedy nedá říci, že by byl koncert špatný. Spíš naopak. Jakmile se dostal Rag’n’Bone Man do tempa, už nebyl k zastavení. Kromě své nezpochybnitelné hudebnosti předváděl i sympatickou povahu. To během promlouvání s diváky, kdy kromě představování písní utrousil i několik vtípků a za povzbuzování děkoval návštěvníkům z celého srdce. Tak snad se ho v České republice zase brzy dočkáme!

Foto: Facebook.com

3.3.2018 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout