Autorce snímku Libuši Rudinské se podařilo zachytit, jakým způsobem umělcovy fotografie vznikají, od výběru tématu až po konečný výsledek. Zvláštní pozornost autorka věnovala tomu, jak Štreit přistupuje k lidem a tématům, které fotografuje, což se jí podařilo vystihnout naprosto dokonale. Divák tak má možnost sledovat Štreita nejen při samotném fotografování, ale může se dozvědět i to, co tomuto procesu nutně předchází. Vždy je totiž nutné vytvořit mezi fotografem a fotografovaným určitý vztah. Podíváme se tak na to, jak probíhá fotografování svatby, bezdomovců nebo života na vesnici. Sám umělec se ve vzpomínkách vrací do minulého režimu a vypráví o tom, jaké překážky mu komunisté kladli. Vzpomíná také na to, jak se začal věnovat pedagogické profesi.

Dokument obsahuje informace o fotografově profesním životě, dozvídáme se však i mnoho zajímavostí z jeho soukromí. Vystupuje zde totiž i nejbližší rodina Jindřicha Štreita, jeho žena Agnes a dcera Monika, které snímek oživily svými postřehy, které se týkají nejen práce tohoto světoznámého fotografa, ale i jeho povahy a životních postojů.

Dokumentární film dokázal skvěle obsáhnout všechny složky fotografova života, které by mohly diváka zajímat. Jindřich Štreit ve snímku rozmýšlí nad životem, neúprosností času. Sděluje svoji životní filosofii bez sentimentality a zbytečného poučování. Jelikož je snímek velice rozmanitý a zabývá se rozličnými aspekty Štreitova života, plyne rychle a divák tak nemá sebemenší čas na to, aby se začal nudit. Nutno říci, že tento dokumentární film se opravdu vydařil. Rozhodně namotivuje nejednoho diváka k tomu, aby si pořídil fotoaparát a vydal se tak na vlastní uměleckou dráhu.

1.3.2018 | Aneta Trnová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout