Povídka Franze Kafky Zpráva pro jistou akademii (Ein Bericht für eine Akademie) z roku 1917 je jedním z řady autorových počinů, v nichž jako protagonisté vystupují zvířata. Příběh opičáka Červeného Petra se věnuje tématům nucené asimilace a snahy člověka podmanit si přírodu, zároveň je však zdařilou pedagogickou satirou.

Červený Petr v podání Zuzany Stivínové se již necítí být opičákem, přestože po fyziologické stránce jím nadále zůstává. Před pěti lety ho na Zlatém pobřeží chytila lovecká expedice, jejíž členové usoudili, že tichý primát bude ideálním adeptem na převýchovu. Život Červeného Petra, pojmenovaného dle zarudlé jizvy na tváři, se tak od základu změnil. Nyní polidštěné zvíře podává zprávu členům akademie o tom, jak jeho výcvik probíhal.

Inscenace, jejíž režie se zhostila Katharina Schmittová, je po všech stránkách moderní. Již úvodní prostorová instalace, odehrávající se mimo hlavní sál, je kombinací klasického divadla a kinematografie. I během samotného představení je pak hojně užíváno nejen projekcí, ale i tzv. voice overu, představujícího vnitřní hlas opičáka.

Prostor nedokončeného Studia Hrdinů se jeví pro inscenaci o ztrátě identity jako velmi vhodný. Holé, chladné stěny a téměř prázdné jeviště zdařile umocňují pocit odcizení, s nímž se Červený Petr během příběhu potýká. Divákovi, jenž je svědkem i přímým účastníkem náročného výcviku, tak nečiní nejmenší problém vžít se do role tvora, jehož jediným východiskem je přijmout životní styl člověka.

Prvky humoru

K celkovému dobrému dojmu pak přispívají jednoduše řešené kostýmy Patricie Talackové, vzdáleně připomínající oděvy z vědeckofantastických filmů, a v neposlední řadě i dobré herecké výkony. Zuzana Stivínová je coby Červený Petr velmi přesvědčivá, i když o něco lépe se jeví její gesta a mimika, jimiž napodobuje primáty, nežli poněkud strojený ústní projev. Obdivuhodná je také pružnost, díky níž herečka dokáže po tyčích vyšplhat až ke stropu prostorného sálu.

Za svou kolegyní však nezaostává ani Ivan Lupták v roli cvičitele. Jeho postava představuje v inscenaci „lidský element”, jenž v původním textu – vyprávěném z pohledu opičáka – není. Jedná se tak o příjemné oživení původního příběhu.

Krátká povídka Franze Kafky v sobě skrývá též prvky humoru a satiry, které se autorům adaptace Katharině Schmittové a Jakubovi Režnému podařilo zachovat. Divadelní adaptace však ani přes úsměvné scény neztrácí na kvalitě a příběh, jejž lze považovat za tragikomický a nadčasový, ani na vteřinu nevyznívá jako fraška.

Jediným větším nedostatkem představení je, že bez znalosti povídky může být divák poněkud zmatený, tedy alespoň při úvodní instalaci mimo hlavní sál. Poněkud nepříznivě se jeví i jakási táhlost celé inscenace. Některé scény jsou zkrátka příliš vleklé a statické, obzvlášť u kratšího, hodinového představení. Jinak je ovšem Zpráva pro Akademii povedeným převyprávěním Kafkovy povídky, které by si milovníci tohoto autora neměli nechat ujít.

 

Premiéra: 22.2.2018. V adaptaci použity texty a parafráze textů Charlese Darwina a Simone de Beauvoir. Překlad povídky: Vladimír Kafka. Dramaturgie: Jakub Režný. Scéna: Pavel Svoboda. Kostýmy: Patricia Talacko. Hudba: Nick Gill. Režie: Katharina Schmitt. Hrají: Zuzana Stivínová, Ivan Lupták

 

Zdroj fotografií: Facebook Studia Hrdinů

27.2.2018 | Radek Gabriel Karkovský Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout