Po úspěšném humoristickém detektivním románu Lúzři: Tým v nemilosti (Poulets grillés, 2015) napsala francouzská spisovatelka, novinářka a překladatelka Sophie Hénaffová pokračování. Druhý díl detektivní série o komisařce Anne Capestanové a jejích odpadlících nese název Lúzři: Stále spolu (Rester groupés, 2016). V češtině jej vydalo nakladatelství XYZ v překladu Heleny Beguivinové.

Tým policejních odpadlíků, kterému se ani po prvním úspěchu nedostává náležitých poct, se snaží vyřešit případ vraždy komisaře Serge Rufuse, jenž je shodou okolností otcem komisařčina bývalého manžela. Vyšetřování komplikují i příchod nováčka, který si o sobě myslí, že je mušketýr, a snaha jednoho z členů týmu vycvičit krysu pro policejní práci.

Živé postavy

I druhý román Sophie Hénaffové se může pochlubit propracovanými postavami, které čtenáře dovedou nejen náležitě pobavit, ale také překvapit hloubkou některých svých myšlenek. A tak přestože román je prezentován jako humoristická detektivka, mnohé pasáže – pojednávající kupř. o pomíjivosti slávy či vrtkavosti osudu – jsou překvapivě upřímné a seriózní.

Žena středního věku na protější lavici už šest stanic zírala na stírací los ve své ruce. Dokud ho neseškrábe, ještě existuje naděje, že by se všechny její potíže mohly vyřešit. Takže s tím nespěchala. Jak jen to dělají všichni ti lidé, jejichž jediná naděje tkví v kousku papíru potištěného speciálně proto, aby je zradil?

Každý z hrdinů se – tak jako v první knize – i nadále potýká s problémy, které zapříčinily jejich někdejší přeřazení k týmu odpadlíků, ať už se jedná o závislost na alkoholu či hazardních hrách, nebo o problémový vztah s médii. Skutečnost, že protagonisté románu jsou spíše ‚antihrdiny’, zdařile ozvláštňuje jinak všední detektivní příběh a připomíná, že ani sebebystřejší vyšetřovatelé nejsou dokonalí.

Druhý díl se pak o mnoho více věnuje postavě komisařky Anne Capestanové a také jejímu složitému vztahu k bývalému manželu Paulovi. I jemu je zde věnováno více prostoru a díky poutavě napsaným retrospektivním pasážím se čtenář dozví, jak se z pohledného frajírka a bývalé komediální hvězdy stal víceméně zodpovědný muž, schopný přiznat si vlastní chyby a nést za ně následky.

Předvídatelný příběh

Sophii Hénaffové se v novém románu podařilo skloubit prvky humorné a detektivní literatury. Žerty jsou převážně střídmé a jen málokdy působí nepatřičně, neboť autorka se, na rozdíl od jiných současných romanopisců, neuchyluje k přílišnému cynismu a sarkasmu. Policejní vyšetřování je přitom popsáno vskutku věrně a realisticky, tedy bez zbytečného přehánění a snahy za každou cenu vyvolat napětí. Ani vtipné komentáře nad tělem oběti tak nejsou nic neobvyklého.

Právě otevřela dvoukřídlé dveře skříně ve zdi v obýváku, kde se na celé jedné polici hromadily krabice čokoládových bonbonů Quality Street.

„Když už byl závislý, mohl se ten chlap dát rovnou na heroin, to by mu ušetřilo místo. Koukněte na to!“

Slabinou díla je, že druhá polovina příběhu je ve srovnání s jinými detektivními romány poněkud předvídatelná a děj se stává banálním. Tyto pocity jsou umocněny posledními kapitolami, jež jsou plné klišé typických spíše pro současné kriminální seriály. Poněkud fádní vyřešení zločinu, jehož podstata je čtenáři již dávno jasná, a nezajímavý, suchý epilog tak bohužel kazí celkový dojem.

Nepříznivě se jeví také neustálé opakování skutečnosti, že tým Capestanové tvoří „lúzři“ a „odpadlíci“. Autorka se zřejmě snažila příběh zdramatizovat a poukázat na to, jak těžce se vyšetřovatelům pracuje, když je kolegové nerespektují. Ve finále však toto opakování již známého faktu čtenáře spíše obtěžuje.

Román Lúzři: Stále spolu je však ve výsledku povedeným dílem, jež zaujme svou lehkostí a nenuceným humorem. Doporučit je lze hlavně těm čtenářům detektivek, kteří si chtějí odpočinout od ponuré severské literatury a při čtení se zasmát.

 

Zdroj fotografií: Albatrosmedia.cz

25.2.2018 | Radek Gabriel Karkovský Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout