Cesta do hlubin dětské virtuální duše v Naivním divadle

Cesta do hlubin dětské virtuální duše v Naivním divadle80%

Liberecké Naivní divadlo ve zbrusu nové komedii Šimona Olivětína hloubá ve virtuálním světě, tak jak ho nejlépe znají dnešní dvanácti-čtrnáctiletí.

Často slýchám, jak hrozná je ta naše dnešní mladá generace. Že ztrácíme čím dál více času na počítačích a telefonech místo toho, abychom si třeba hráli venku, “jako to dělali oni”. Proto mne velmi potěšilo, že nová inscenace Naivního divadla v Liberci Řekl bych nějakej vtip a pak bych umřel smíchy (fear, uncertainty & doubt) tohle téma naprosto obrátila naruby. Nesnaží se černobíle moralizovat mládež k tomu, aby odhodila svou elektroniku, ale spíš se obrací na rodiče s pozdviženým obočím: Jak by to vypadalo, kdybyste se v dnešní době narodili vy?

Humorná koláž se slabším příběhem

Když se rodičům ztratí děti, udělají pro jejich nalezení cokoliv. Pomůže jim v hledání psycholog, který děti zpovídal pro svůj průzkum? A co když onen psycholog zná způsob, jak jejich potomky nalézt? I kdyby to pro rodiče mělo znamenat vstup do hlubin virtuálního světa jejich dětí, který je pro ně takovou záhadou?

Autor Šimon Olivětín na pozadí příběhu o zoufalých rodičích a jejich ztracených dětech sestavuje krátkou (šedesáti minutovou) neuvěřitelně vtipnou koláž virtuálních aktivit, které dnešní teenageři na počítačích provozují. Od videoher, přes vlogy, MMORPG, až po fanfiction. Jednotlivé skeče jsou promyšlené do posledních detailů, bohužel okolní příběh o zoufalých rodičích, kteří se pokoušejí nalézt své ztracené ratolesti pátráním po jejich virtuálním životě, je vcelku nevěrohodný. Tím originální poselství, které je nám předloženo na závěr inscenace, poněkud ztrácí na váze.

Nezapomíná se na dospělého diváka?

Hra je příjemně vyvážená, aby se líbila jak náctiletým, o kterých pojednává, tak jejich rodičům. Pro teenagery je kromě hromady vizuálních vtipů a nespočtu pop-kulturních odkazů připraven především jakýsi “Let's play” hlavních hrdinů - rodičů. Je velmi zábavné pozorovat, jak se tato generace vypořádává s virtuálním světem.

Pro starší diváky se tato hra stává humorným průvodcem po počítačích jejich potomků. Že nevíte, co to je ta MMORPG? Slash? Bug? Inscenace právě s takovou neznalostí počítá a se šibalským úsměvem vás ráda poučí. I když občas kvůli vysvětlování trochu zapomíná na ty mladší.

Pochvalu si zaslouží i prostá a velmi účelná scéna Barbory Jakůbkové. Tuctová kancelář / psychologická ordinace, které dominuje velké okno zatažené žaluziemi. Za nimi se ovšem neskrývá výhled na svět skutečný, ale na ten virtuální. Černý prostor, který se pouze díky propadlišti, zrcadlům, projekci, ale hlavně díky fantazii diváka dokáže proměnit téměř v cokoliv.

Komedie, co vyvolává dialog mezi generacemi

Je potřeba mít dost odvahy, když chcete inscenovat hru pro děti ve věku, ve kterém se tolik do divadla nechodí. Ale vzhledem k tomu, že jsem kolem sebe po představení viděl spoustu rozzářených mladých tváří, jak nadšeně diskutovali se svými rodiči, věřím, že tato inscenace své mladé diváky od počítačů do divadla přivede. A co víc, doufám, že díky této komedii rodiče svým virtuálním výrostkům více porozumí.

Foto: Josef Ptáček

Názor informuji.cz: 80%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Místo konání: Naivní divadlo

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!