Sexem vlasy neostříháš aneb Padesát odstínů nicoty po třetí

Sexem vlasy neostříháš aneb Padesát odstínů nicoty po třetí30%

Anastasia a Christian zakončili svou filmovou pohádku prázdným mixem žánrů, který postrádá vzrušení, originalitu i smysl.

Mělo to být velké "vyvrcholení" greyovské ságy o dominantním milionáři a nevinné školačce rostoucí po jeho boku. Divákům měl přejíždět mráz po zádech vzrušením nebo strachem o jejich postavy v dramatické části příběhu. Dívky měly snít o něm a muži o ní. Závěr trilogie Padesáti odstínů ale měl jen jeden efekt, člověk po jeho zhlédnutí chce sám sobě ublížit.

Oba hrdinové (Jamie Dornan a Dakota Johnson) se v novodobé podobě špatných erotických thrillerů sezdali a jejich příběh pokračuje luxusními líbánkami a počínající při o tom, kdy si čerstvý manžel může dovolovat na svou manželku. Ana si přetváří boháče k obrazu svému a nezapomíná přitom jezdit nebezpečnou rychlostí luxusními vozy nebo smyslně stříhat svému miláčkovi vlasy. A především pokračovat ve své práci v nakladatelství, což panu Greyovi velmi vadí. Argumenty mezi nesourodým párem včetně omylem zapomenuté antikoncepce ale náhle přeruší návrat nebezpečného bývalého šéfa Anastasie Jacka Hydea (Eric Johnson), který se mstí nejen za vyhazov, ale i za utrpení dávno zapomenuté.

Fanoušci knižní předlohy od E. L. James zřejmě ocení zpívajícího Dornana, několik záběrů typu "skoro jsem viděla jeho penis" nebo rostoucí sebevědomí mladé paní Greyové. Pokud od snímku žádáme kýč, nejasný záměr či ono šťastně až do smrti, nic nám v cestě do kina nebrání. Padesát odstínů svobody ale jako by bralo na paškál mix thrilleru a béčkového erotického filmu. Společně se sladkým, až odporně popovým soundtrackem obsahujícím například Brownovo I Feel Good od Jessie J a pochopitelně i verzi Love Me Like You Do od Ellie Goulding film tápe a hledá cestu mezi napětím a vzrušením. Nenachází však ani jedno.

Od druhého dílu snad sexu v "herní místnosti" trochu přibylo, ale režisér James Foley erotické dusno zabíjí vyumělkovaným dramatem. V něm se znovu vrací pomstychtivý Hyde, který ovšem nemá ani svého Jekylla, ani více přiblížený motiv. Závist kvůli Greyovým pěstounům a perfektnímu dětství by mohla být zajímavá, pouze pokud by se odrážela od pevného dna. Pořádné základy ale mají jen klišé a uhozené scény s patláním zmrzliny po chlupaté hrudi nebo žádostí o ruku v naprosto zbytečné vedlejší lince příběhu.

Kruh se uzavírá a bilancovat se nesmí. Pokud bychom se totiž zamysleli nad vyzněním celé erotické, ehm pardon prostě ságy, výsledek vychází v červených číslech. Jesliže totiž nejsme čtenářky a čtenáři románu a nechceme se k jednomu z Greyů tulit jak k medvídku mývalovi, musíme konstatovat, že si film znovu nepustíme a celý projekt nám poslouží pouze jako srovnávací materiál do žebříčků ke Stmívání, Divergenci a jim podobným.

Předpokládaná návštěvnost je ale i tak vysoká. Stejně jako vkus je totiž i zdroj slasti a uspokojení relativní.

Názor informuji.cz: 30%

Kdy a kde dávají film: Padesát odstínů svobody

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Podobné filmy

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!