Muži kontra ženy v zoufalém filmu Filipa Renče

Muži kontra ženy v zoufalém filmu Filipa Renče20%

Po předloňském ožehavém snímku o Lídě Baarové se Filip Renč zhostil filmové adaptace knižního debutu Haliny Pawlowské, do které coby onu zoufalou ženu obsadil Kláru Issovou.

Filip Renč má trochu podivný filmařský vývoj. Místo toho, aby po padesátce vyzrával a byl na vrcholu své kariéry, jde to s ním spíš z kopce. A tak dělá zoufalé věci, třeba tu, že sáhne po prvotině Haliny Pawlowské, která možná v knižní podobě není tak špatná, ale s přepsáním do scénáře její kvalita dosti klesne. Autorka je známá svým osobitým humorem – ten byste ale ve filmu museli hledat s lupou.

Hlavní hrdinkou příběhu je Olina (Klára Issová), prototyp slona v porcelánu, kterou sledujeme už od jejího neobvyklého příchodu na svět. Skutečnost, že se jí podaří narodit se sama, aniž by potřebovala něčí asistenci, není sama o sobě tak podezřelá jako to, že miminko přijde na svět úplně čisté a naprosto klidné. Je to tak těžké naaranžovat čerstvého novorozence?

Není to jediná neskutečná věc, která se v tomto snímku odehraje. Olina vyrůstá v malém městečku, a tak se (skoro jako jediné) logicky jeví, že touží po velkoměstském prostředí. Odstěhuje se proto se svou nejlepší kamarádkou Miladou (Aneta Krejčíková) do Prahy a obě začnou pracovat jako prodavačky dámského prádla.

Vdavekchtivá Olina záhy potká toho pravého – náhodného kolemjdoucího (Matouš Ruml), který ji zpozoruje polonahou, když si zkouší podprsenku, a následně ho srazí vláček. Člověk by očekával, že by se třeba snažila zahalit nebo by muže minimálně považovala za úchylného. Než se divák stačí z této prazvláštní situace vzpamatovat, mají svatbu.

Pády jako z Natočto!

Dál děj pokračuje v klasickém vzorci: manželství + dítě = stereotyp + nuda. U hrdinky se navíc projeví syndrom posledních rychlíků, a tak se rozhodne emancipovat a vystuduje psychologii, což se jejímu dominantnímu partnerovi příliš nezamlouvá. Vyústí to v nevěru a nevyhnutelný rozvod a následují ony zoufalosti pokročilého věku

S krachem Olinina manželství končí veškerá realističnost příběhu, pokud vůbec nějaká byla. O tom, že by se jí po třicítce podařilo náročný obor vystudovat a nevyletěla by ze školy, když při ústní zkoušce několikrát (!) zvedla mobil, by se dalo polemizovat. Film ale především postrádá logičnost v neustálém řešení vztahů mezi muži a ženami a naprostém opomíjení běžných starostí typu práce, bydlení nebo finance. Hrdinům je všechno tak naservírováno, až to vyvolává dojem, že je život peříčko a každý se zaobírá jen milostnými záležitostmi.

Renčovi by se dalo odpustit, kdyby film alespoň oplýval neotřelou komikou. Pokud se ale máme smát spíše smutným pádům z kola nebo pramice jako vystřižených z Tak neváhej a toč!, zdá se, že režisér nemá o náročnosti diváka moc valné mínění. O to víc, když opět použije své příznačné voiceovery, jako by si snad publikum nemohlo Olininy myšlenky, navzdory skvělému herectví Kláry Issové, domyslet samo.

Od druhé poloviny se 80minutový snímek příliš vleče a předvídatelný konec vzhledem k četným narážkám nikoho moc nepřekvapí. Že ale bude Renč vykrádat sám sebe, když si Olina stejně jako Laura v Románu pro ženy představuje hlavy svého expartnera, které postupně ničí, je už na pováženou. Jako jeden z mála světlých bodů z toho vychází výkon nonšalantní Anety Krejčíkové, z které padá jedna hláška za druhou.

Foto: archiv Bioscop

Kdy a kde dávají film: Zoufalé ženy dělají zoufalé věci

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Podobné filmy

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!