Animovaný film pro děti, který se odehrává v říši mrtvých a v němž je většina hlavních postav kostlivci, to je trochu zvláštní představa. Pixar nám však ukázal, že mu jeho místo mezi špičkou animovaných filmů patří - mrtvoly nemrtvoly, všechno je udělané tak, že je to děti nepoděsí. Kostlivci nejen že chodí oblékaní jako lidé, navíc jsou často až roztomilí - stejně jako jsme v animovaných filmech už viděli zvířata či věci, co měly lidské výrazy tváře a lidské vlastnosti, tentokrát se to děje u koster, a není na tom v dnešní době už nic zvláštního.

Celý koncept toho, že jeden den v roce chodí návštěvy ze říše mrtvých do světa živých, a rodiny se tak znovu shledávají u slavnostní večeře, je kouzelný. Zejména pak když se Miguel do říše mrtvých úplnou náhodou dostane taky, shledá se se svou rodinou, a ta - jelikož mu chce zakázat hudbu navždy a poslat ho zpátky mezi živé - ho pak pronásleduje, zatímco on jim utíká.

Miguel se sice musí zpět do říše živých dostat do svítání, jinak zůstane mrtvý navždy, nechce tomu však pochopitelně obětovat svůj největší životní sen, tedy hudbu. V některých chvílích je film velice dojemný, hlavně když Miguel zjistí, že ty “mrtvoly”, na které už si ve světě živých nikdo nepamatuje, umírají v podstatě znovu - mizí i ze říše mrtvých. Pro Miguela tedy začíná závod s časem nejen o jeho život, ale i o posmrtný život jeho nových přátel.

Miguela navíc celým dobrodružstvím pronásleduje potulný pes Dante - asi nejošklivější animované zvířátko všech dob. Během hodinku a půl trvajícího filmu si však lehce oblíbíte i jeho. Celý film má jednu jedinou vadu na kráse, a to předabované písničky. S malými dětmi je to snesitelné, pokud si však chcete film vychutnat se vším všudy a máte možnost vidět jej v originálním znění, neváhejte. Původně anglické písničky jsou vždycky v češtině trochu krkolomné, i když tvůrci udělají maximum pro co nejlepší překlad.

Kromě toho však s Miguelem zažijete napínavý příběh ve vizuálně poutavém kabátku, který obsahuje hned několik zvratů a překvapivých momentů, což se zase tak často v dnešních animácích nevidí, většinou mívají spíše jednodušší děj, který se odebírá z bodu A přímo a bez překážek do bodu B. Proto je velice pravděpodobné, že bude bavit i dospělé diváky. A i když kina poslední dobou chrlí jeden film zaměřený na dětské diváky za druhým (a u většiny kvalita spíše pokulhává), tento vám můžeme skutečně doporučit. Tady vedle nešlápnete.

Kdy a kde dávají film: Coco

17.1.2018 | Káťa Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout