Výstava Domestic Arenas je sondou do naznačených problémů ve videoartu, jenž se jeví jako ideální svou emoční bezprostředností, možností proměňovat rytmus děje i tón vyprávění, obrazovou věrohodností a především hudebním doprovodem.

Vystavené práce oscilují od nekonečného šestihodinového proudu hudby (Stan Douglas), která se valí v dlouhých sekvencích a protipohybech, časových skocích i záměrných dobových nesrovnalostech, až po vyostřené a dynamicky podané sociální analýzy prakticky vyloučených skupin v tématech pouličních soutěží v tanci (Jeremy Deller a Cecilia Bengolea) nebo emotivně vypjatých scénách střetů odlišných světů v ulicích Los Angeles (Kahlil Joseph).

Uprchlíci, vojáci, otroci

Autentická výpověď filmové instalace m.A.A.d. od Kahlila Josepha klade otázky, co to znamená být součástí komplexního a složitého prostředí černé reprezentace. Ve zcela odlišném módu pak stojí filmově pojaté a pomalu vyprávěné příběhy od Omera Fasta. Video s názvem Continuity zobrazuje manželský pár střední třídy prožívající návrat svého syna z Afghánistánu.

Úzkosti ze ztráty vlastního světa uprchlíků, problémy jejich identity a nesnáze způsobené politickým konfliktem zachycuje videoinstalace Stateless od Shimona Attie. John Akomfrah se naopak vrací do 16. století, do kterého zasazuje formálně pojatou sérii odkazující k počátkům otrokářství.

Soubor šesti videí na výstavě nevytváří kontinuální linku nějakého příběhu – každé dílo je samostatné, je možné je zhlédnout v jakémkoliv pořadí a v jakémkoliv počtu. Každé video otevírá jednu z domácích arén, zastupuje jednu zásadní otázku a problém, k němuž lze najít bezpočet dalších variant. Všem dílům jsou společné zásadní názory a vyostřené vyjádření se k otázkám, které se pohybují mezi štěstím a bolestí, životem a smrtí či hledáním identity a spirituality. 

Foto: archiv Galerie Rudolfinum

16.1.2018 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout