ROZHOVOR: Pavla Forest: Ne každý rocker je zvyklý pohybovat se v prostředí, které odpovídá divadelnímu pojetí

ROZHOVOR: Pavla Forest: Ne každý rocker je zvyklý pohybovat se v prostředí, které odpovídá divadelnímu pojetí  

V kavárně RockOpery se setkávám s její zakladatelkou a ředitelkou Pavlou Forest. Z jednoho z kavárenských stolků si udělala svou provizorní kancelář, kávu mi udělá za barem ona sama a ještě předtím, než stačíme rozhovor odstartovat, dorazí k ní na hodinu jeden z jejích žáků. Takový je hektický život sympatické rockerky, která od administrativy utíká na jeviště. “Je to můj život, nemohu bez toho být,” říká.

Slovo rockopera propojuje dva na první pohled odlišné žánry. Jak u vás toto spojení funguje? 

U nás to funguje dobře. Rockopera je hudebně-divadelní forma, ve které se nepoužívá mluveného slova, ale děj se posouvá pomocí pohybového divadla, ale hlavně muziky nebo rockového zpěvu. Kromě něj používáme ale rovněž zpěv operní, jímž zpívají role, které si to charakterem vyžadují. V našem případě ale i ty operní hlasy dokáží často zpívat rockově!  

Při představení si tedy přijdou na své jak rockeři, tak i milovníci klasické opery? 

No spíš bych řekla, že ti rockeři. Milovníci klasické opery jsou tak trochu překvapeni, ale určitě ocení kvalitní hlasy našich protagonistů. 

Takže k vám chodí i tací? 

Ano. Ono je totiž mnoho klasických muzikantů, kteří zároveň milují rock. Neříkám, že jsou to všichni, ale je jich hodně. A s těmi my samozřejmě kamarádíme a oni k nám chodí rádi. 

Máte nějaký dress code? Večerní šaty? Nebo kožené bundy?

To je častá otázka těch, kteří k nám jdou poprvé. Neví, jestli si mají vzít dlouhé šaty, smoking, nebo dokonce frak. I ten si mohou vzít, pokud budou chtít, samozřejmě. Ale jinak je to u nás spíš takové neformální. Jsme rádi, když návštěvníci přijdou tak, aby jim bylo dobře, pohodlně a aby mohli dobře fandit. 

A v čem u vás návštěvníky tedy nejčastěji vídáte? 

Rockeři chodí většinou oblečení v rockerském, to znamená třeba i v kožených kalhotách. Máme i skupinu motorkářů, kteří k nám chodí hlavně na Annu Kareninu. Tu jsme totiž zasadili do motorkářského prostředí. Tak tam chodí se všech svých motorkářských proprietách. Děláme pro návštěvníky ale i různé akce. 

Jaké třeba? 

Ohlásíme na určitá představení, že bude takzvaný cosplay. To znamená, že mají přijít návštěvníci v oblečení ve stylu některé z našich oper. Když jsme hráli jedno z výročních představení Antigony, tak lidi přišli v šatech, které připomínaly antiku. Nebo na Fausta chodí v čertovském oblečení. 

A máte nějaké stálé publikum? 

My máme dokonce svůj fanklub, který je tedy opravdu stálý. To jeho tvrdé jádro má již v hledišti vysezená svá místečka, na která jim nesmí nikdo sednout. (smích) Máme pro tyto návštěvníky systém, takže si mohou zakoupit permanentní vstupenky. Jinak se to střídá. A většinou si lidi potom oblíbí jednu z oper, a tu pak navštěvují i častěji. Takže máme třeba fanoušky 7 proti Thébám, fanoušky Fausta a podobně. 

Jaká je vlastně vaše nejúspěšnější opera? 

Právě zmiňovaný Faust je divácky nejúspěšnější operou. Ale náš dosud nejnovější Malý princ se mu už úspěšně přibližuje. Samozřejmě většinou přilákají největší pozornost poslední kusy. Ještě jsme nikdy neměli žádnou derniéru. Všechna naše představení vždy úspěšně zaplníme tak, abychom je mohli hrát. Takže pořád jen přidáváme nové opery. Na Silvestra budeme hrát Vymítače. Bude to koncertní premiéra, během níž poprvé představím náš další nový kousek. 

Všimla jsem si, že ve svých hrách používáte i prvky nového cirkusu… 

Tyto prvky se snažíme přidávat do všech našich her. Je to jedna z charakteristik našeho divadla, v němž kombinujeme rockovou muziku, rockový i operní zpěv a prvky nového cirkusu, jako je akrobacie či fyzické divadlo.  

A co herci? Máte nějaký ustálený okruh účinkujících?  

Ze začátku se herci střídali, protože ne každý vydrží ten dril. Na divadlo se musí přeci jen víc zkoušet než na běžný koncert. Tady nestačí nazkoušet vystoupení jen s kapelou, ale i režijně a choreograficky. Ale za ta léta jsme si již vytvořili stabilní okruh spolupracovníků. No a k nim pak nabíráme mladé talenty nebo ty, kteří k nám přijdou přes naší Rockovou akademii. Vždy když s námi chce někdo spolupracovat, tak mu řeknu, aby přišel právě do naší Akademie, kde uvidíme, jestli to s ním půjde. Protože ne každý rocker je zvyklý se pohybovat v prostředí, které odpovídá divadelnímu pojetí. 

A jaké jsou vztahy mezi jednotlivými protagonisty? Zakládáte si na profesionalitě, nebo naopak preferujete rodinné prostředí?  

Je pro nás důležité mít v RockOpeře rodinnou atmosféru. Nelíbí se mi, když je vše založené jen na profesionální bázi. Mám ráda, když k sobě mají lidé i nějaký osobní vztah, mají k sobě blízko. Pak tomu totiž odpovídá i ten výsledek. 

I vy sama v operách vystupujete. Co vás baví víc? Řídit celé divadlo, nebo vystupovat před diváky? 

Mě nejvíc baví vytvářet umělecké dílo. Já jsem totiž mimo jiné i libretistka. A to, že v těch hrách pak zpívám, mě také hrozně moc baví. Jednou se mi stalo, že jsem nemohla kvůli nehodě nějakou dobu hrát a zpívat. Měla jsem tak strašné nutkání na pódium vlítnout, že už jsem to pak nevydržela a brzy začala opět vystupovat. Je to můj život, nemohu bez toho být. My ty hry vlastně děláme s Milanem Steigerwaldem, který tvoří hudbu, proto, abychom si v nich mohli zahrát. (smích)

Vy už jste zmínila, že plánujete na přelom roku Vymítače. Odlišuje se nějak od vašich předchozích oper? 

Většinou děláme díla, která jsou již nějakým způsobem literárně zpracována. A nějak je pak adaptujeme. Vymítač nemá přímo literární předlohu. Jde o pověst pocházející z Velhartic, která v sobě obsahuje prvky exorcismu. Dokonce se s ní prý inspiroval i Karel Jaromír Erben, když psal svou Svatební košili. My si jí chceme udělat ale po svém. Ale jak, to teprve uvidíte. (smích) Návštěvníci se mohou na skvělou tvrdou muziku kombinovanou s klasickými sbory a smyčci a až keltskými názvuky, ale těšit se mohou i na nejrůznější efekty. Na Silvestra již uvidíte třeba pole dance v podání zpěvačka Jany Kadeřávkové i mistryně světa Alex Kalousové. Součástí koncertní silvestrovské premiéry se stane i vernisáž výstavy výtvarníka Daniela Krejbicha „Kněžky“, která před vstupem uvede návštěvníky představení do „UV transu“. V divadelní verzi bude například obří loutka, levitace a dívky, které budou zpívat ďábelským hlasem. 

I vy? 

Já ne, ale třeba Žántí. Máme také mladou zpěvačku Majdu Tempírovou. Je to taková droboučká dívčina, ale když se rozjede, zpívá growlingem jako pravý metalák. 

Kdy bude divadelní premiéra? 

Ta bude v březnu. A přijdou i další novinky, ty zatím nechci zakřiknout.

Předpokládám, že hry uvádíte s živou kapelou. Je to pravda? 

Přesně tak, vždy je to s živou muzikou. U hudebního divadla se nám líbí, když ho doprovází živý orchestr. Problém ale je, že je vždy schovaný někde v orchestřišti a není vidět. My máme kapelu přímo na scéně. Nachází se v pozadí pódia, v popředí se pak odehrává děj. 

Co byste řekla těm, kteří jsou stále skeptičtí a obávají se, co je v Rockopeře čeká? 

Ať lidi přijdou a sami se přesvědčí, jaké to vlastně je. Spousta rockerů si nedokáže představit, co vlastně rocková opera znamená. Všichni si to představují jako muzikál nebo nějaké divadlo v Národním, ale my jsme spíš rocková kapela obohacená o děj, show a o příběh, který tomu dává ještě čtvrtý rozměr. Lidé, kteří mají rádi rockovou muziku, ale nejen oni, by se rozhodně neměli bát přijít, protože budou zcela jistě příjemně překvapeni podobně jako téměř 20 000 diváků, kteří nás letos navštívili.

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

RockOpera Praha nabízí i další akce

Místo konání: RockOpera Praha

Rozhovory

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!