Kniha již na svém začátku seznamuje čtenáře s Bilodem, mladým mužem, který pracuje jako pošťák. Jeho život se zdá být na první pohled zcela nezajímavý a prázdný. Bilodo má však tajemství. Tajně rozlepuje soukromou korespondenci, která mu při jeho práci projde pod rukama. Čtení dopisů, které mu nejsou určeny, přináší Bilodovi zvláštní potěšení. Obzvláště si pak oblíbí korespondenci jisté Ségolène a Gastona Grandprého, kteří si posílají pouze japonskou poezii haiku, kterou sami tvoří. Když se pak Grandprému stane nehoda, při níž zemře, Bilodo se rozhodne, že ho nenápadně nahradí.

 „Pošťák Bilodo porušoval listovní tajemství. Sám ke své lítosti žádné osobní dopisy nedostával, neměl totiž nikoho dostatečně blízkého na to, aby si s ním psal. Po určitou dobu psal sám sobě, ale výsledek zklamal jeho očekávání. Postupně přestal dopisy posílat, a kupodivu mu to nechybělo, nestýskalo se mu po sobě samém.“

Podivuhodný příběh osamělého pošťáka toho popisuje mnoho. Ačkoliv je kniha svým rozsahem poměrně krátká, autor zde zachycuje osamělost, zvláštní milostný příběh, zradu a zároveň také nevšední posedlost hlavního hrdiny. Důležitou roli zde hraje také motiv ztráty soukromí. Pisatelé dopisů ho ztrácí ve chvíli, kdy si Bilodo pročítá jejich osobní dopisy. Pošťák je však velice opatrný. To, že porušuje listovní tajemství, nemá šanci nikdo zjistit.

V dnešním světě moderních technologií působí posílání dopisů poněkud zastarale, tento motiv však dopomáhá vykreslit poetickou atmosféru, která prostupuje celou knihou. Denis Thériault používá velice bohatý jazyk plný metafor. Kniha je navíc prokládána japonskou poezií, která hraje důležitou roli v samotném příběhu, zároveň ale výborným způsobem oživuje celý text.

Zajímavé je také provedení knihy, která je po vizuální stránce opravdu velice povedená. Čtenář ji dostane v originálním papírovém obalu ve tvaru dopisní obálky, do které se dá výtisk zasunout. Kniha je také doprovázena ilustracemi květin, které podtrhují melancholické vyznění celého příběhu.

Foto: nakladatelstviplus.cz

24.12.2017 | Aneta Trnová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout