Slavná hra amerického dramatika Arthura Millera byla v Divadle na Vinohradech uvedena již v roce 1961, tedy jen osm let po její světové premiéře ve Spojených státech. Miller napsal toto drama v období politických procesů podnícených nechvalně známým Výborem pro neamerickou činnost, před nímž autor sám nakonec stanul.

Hra Čarodějky ze Salemu (The Crucible) pojednává o skutečných historických událostech, k nimž došlo v 17. století v americkém Salemu v Massachusetts. Jednoho rána se skupina dcer místních puritánů vydá do lesa, kde se za doprovodu hudby černošské otrokyně účastní zvláštního tance. Když je náhodou přistihne reverend Parris, dívky se dávají na útěk. Dvě z nich přitom upadnou do bezvědomí.

To si někteří obyvatelé Salemu vykládají jako znamení přítomnosti ďábla – jakkoli to dívky jen předstírají, aby tak unikly přísnému trestu svých rodičů – a tak Parris přivolá do města kněze Johna Halea, známého lovce čarodějnic. Dívky si záhy uvědomí, že díky své lži mají v šachu celou obec, a ve jménu pomsty očerňují ze spolčování s ďáblem všechny, kdo jim stojí v cestě.

Věrnost originálu

Millerova hra z padesátých let je dnes považována za jedno z nejlepších zpracování salemského případu, a to zejména díky skvělým dialogům i historické přesnosti. Vinohradské zpracování tohoto dramatu v režii Juraje Deáka se naštěstí nesnaží být příliš moderní a k Millerově textu přistupuje s respektem.

Velmi povedená je v tomto případě scéna Davida Baziky. Rekvizit je na jevišti jen pomálu a nad hlavami herců se v různých částech představení pohupují chomouty, zvony či stahující se smyčky. Tato scénická jednoduchost i symbolické detaily působí až mrazivě a v divákovi záměrně vyvolávají nelibé pocity.

Neméně důležitou roli pak hrají i vhodně zvolená hudba, kterou měl na starosti Vladimír Franz, a zdařilé dobové kostýmy Marty Roszkopfové. Dramatičnost podtrhuje v neposlední řadě i zajímavá hra se světlem a stíny, obzvlášť v úvodu, kdy v salemském lese tančí spoře oděné dívky. Scéna působí natolik mysteriózně, až skoro není divu, že místní uvěří v přítomnost nadpozemských sil.

Slabší momenty

Avšak po napínavém a dechberoucím začátku, v němž se snoubí divoké křepčení, dramatická hudba a světelné efekty, má inscenace poněkud klesavou tendenci. To je způsobeno i nevyváženými výkony herců. Zatímco Denny Ratajský coby kněz Hale a Regina Rázlová v roli zbožné Rebeky Nurseové doslova září, Andrea Elsnerová a Tomáš Pavelka (manželé Proctorovi) podávají spíše průměrný výkon. Představení – postavené na dialozích a postavách – tak kvůli nevýraznosti ústřední dvojice působí táhle a místy nemá dostatečný spád.

Ke zlepšení dochází až v druhé části představení, kdy se na scéně objevují i postavy soudců v podání Igora Bareše a Otakara Brouska ml. Teprve s nimi se dostavuje bezmoc, kterou pociťují nejen neprávem odsouzení hrdinové, ale lidé, kteří procesům nedovedou zabránit. Když si totiž soudní tribunál a obyvatelé Salemu uvědomí, že líčení je pouhým nástrojem pomsty, je už příliš pozdě.

Působivé je v druhé polovině též ztvárnění proradných salemských dívek, které posílají své soky na smrt. Herečky jsou dokonale sladěné a jejich předstíraná ‚posedlost démonem‘ je místy vskutku děsivá.

Vinohradské zpracování Millerovy hry tedy není špatné, nicméně v porovnání s jinými inscenacemi tohoto divadla je spíše průměrné. Jeho nevýhodou je nevyváženost jednotlivých scén: Některé jsou dechberoucí, jiné naopak příliš táhlé. Hra přesto dovede diváka oslovit svou nadčasovostí a varovat jej, že spravedlnost v nesprávných rukou vede ke krveprolití.

Zdroje fotografií: divadlonavinohradech.com 

23.12.2017 | Radek Gabriel Karkovský Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout