Ústřední téma – odlišná sexuální (zejména homosexuální) orientace – sice ve společnosti stále vzbuzuje velké vášně, ale pokud aspoň občas zavítáte do divadla a nepatříte k zavilým obráncům tradičních hodnot či se „znechuceně nevykroutíte“ i při sledování filmu Zkrocená hora, tak vás toto dílo pobaví, případně dojme, ale rozhodně nijak nevykolejí.

Inscenace je rozdělena do dvou, respektive čtyř částí. První tři tvoří zpovědi jednotlivých postav ve stylu stand-up comedy, ve čtvrté (již klasicky činoherní) části se všechny postavy setkávají v obraze jakéhosi společného smíření a očekávání nového začátku. První stand-up patří Lucii Juřičkové v roli židovské matky Heleny vyprávějící o svých třech dětech, které se postupně přiznaly ke své odlišné sexuální orientaci – dcera lesba a dva synové transsexuál s lesbickými sklony a homosexuální sadomasochista. I přes její ironický nadhled je však patrné, že humor a deklarovaná výhoda mít syna masochistu jsou spíše psychickou obranou a že vyrovnanou, milující matkou často zůstává jen s vypětím všech sil.

Druhá a divácky asi nejvděčnější část je televizní show „Gay over“, v níž účinkují „buzna starého střihu“ pan Charles (Jan Bidlas) s asistentem Shanem (Patrik Děrgel). Přestože jsou obě postavy vyhnány do maximální „vykroucenosti“ s využitím všech myslitelných gay klišé a stereotypů (ostatně pan Charles byl pro své explicitně homosexuální chování a názory vyštván zbytkem komunity z New Yorku), protagonistům se podařilo přesně trefit a nepřekročit hranici, za kterou by se výstup změnil v možná zábavnou, ale trapnou parodii.

Trojici stand-upů pak zakončuje Jana Boušková jako Barbara Ellen – maloměstská žena, pro níž se ruční práce staly východiskem z depresivních stavů. Komické vyprávění o materiálech a rukodělných výrobcích postupně odkrývá příčinu psychických obtíží – její homosexuální syn, který zemřel na AIDS. Niterný a naivně upřímný projev Jany Bouškové tvoří emocionálně silnou protiváhu vůči předchozím výstupům.

Představení bohužel začne ztrácet tah v poslední části, kdy se všechny postavy (kromě výše uvedených ještě Joan Sarah Haváčové a Lékař Adama Vaculy) setkávají na chodbě New Yorské porodnice. Lze si představit, že prostředí porodnice (symbol počátku), kde se pan Charles pokouší uplatnit schopnost „probudit“ v člověku homosexualitu, v kombinaci s frenetickým Shanovým vyprávěním o barvité nabídce a cenách ve 21. století (síť obchodních domů s hlavní pobočkou na Manhattanu vedle bývalého Světového obchodního centra) má být onou provokativní pointou naznačující, jaká doba přichází (hra se v originále jmenuje The New Century). Tuto pointu by podtrhoval i krátký výstup transgender nápovědy Lucie Brychtové, jakoby dodávající: „Ano, i tady v Čechách.“ Ovšem byl-li tohle skutečně záměr, je třeba říci, že minimálně u mne příliš nezafungoval a celý závěr tak vyšel trochu na prázdno.

Nicméně i přes rozpačitý konec je Jsme v pohodě inscenací hodnou pozornosti, a to nejen pro svou netradiční formu a inteligentní humor, ale také proto, že nabízí přímočarý a nekorektní pohled do "problematiky" sexuálních menšin.

Foto: Martin Špelda

19.12.2017 | Josef Horák Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout