Nádech pro lásku: dojemný příběh o překonávání překážek, jež nám život staví do cesty (recenze)

V KINECH: Nádech pro lásku / Breathe

Robin Cavendish (Andrew Garfield) je pohledný mladý dobrodruh a obchodník s čajem, který se právě zamiloval do krásné dívky Diany (Claire Foy). Začínají společný život, vezmou se a Diana čeká dítě, když se tato idylka náhle rozplyne. Robina skolí virus dětské obrny, a tak ochrne na celé tělo kromě obličeje a nedokáže sám ani dýchat. Lékaři mu předpovídají délku života maximálně v jednotkách měsíců.

K nemocničnímu lůžku ho chodí navštěvovat jeho žena i s malým synkem Jonathanem, a i když Robin netouží po ničem jiném, než aby vypojili dýchací přístoj ze zásuvky a nechali ho zemřít, Diana boj nevzdává a pouští se do dlouhého sporu s lékaři o tom, zda je nezbytně nutné, aby její muž už navždy ležel mezi čtyřmi stěnami nemocnice jako vězeň. Postupně tak posouvají hranice toho, co je možné - život mimo nemocnici, pohyb na kolečkovém křesle s dýchacím přístrojem na baterky, cestování autem, letadlem... Robin nakonec zažívá něco, co v té době i  odborníci považovali za nereálné - dlouholetý plnohodnotný život s rodinou a přáteli. A nejen to, Robin díky svým zkušenostem pomáhá i dalším lidem, kteří jsou na tom jako on.

Režijní debut Andyho Serkise Nádech pro lásku je dalším snímkem ve stylu Teorie všeho, kdy je nám na filmovém plátně představován fascinující příběh o silných lidech, kteří se snaží ze života vytěžit maximum tváří v tvář smrti, a jsou tak inspirací nejen pro oblast vědy, ale i pro každého, kdo třeba prochází v životě nějakými těžkostmi. Na druhou stranu možná právě proto, že jsme se s podobnými filmy již setkali, diváky zpočátku film příliš nezaujme. Díky tomu, že se tvůrci rychle snaží dostat k části, kdy "to začne být zajímavé" - tedy k momentu, kdy Robin onemocní - jsou nám postavy a jejich životy představeny jen velice zběžně, a tak tolik nevynikne, jak rapidně je příchod nemoci změnil.

Nádech pro lásku je přesně jedním z filmů, jehož nejsilnější stránkou je to, že je natočen podle skutečné události. Snímek produkoval sám Jonathan, syn Robina Cavendishe, na počest svého táty, takže je navíc velice osobní. Andrew Garfield, jehož herecké schopnosti jsou zde omezeny čistě na výrazy tváře, byl pro tuto roli ideální volbou. Ačkoli snad všichni diváci odejdou z kina po zhlédnutí tohoto filmu alespoň trochu dojatí a zamyšlení nad zvláštními zvraty v lidských osudech, není bohužel moc pravděpodobné, že si budou film pamatovat delší dobu či že se k němu někdy vrátí.