Architektonický fenomén 20. století a jeho podobu v socialistickém Československu představuje nová výstava v olomouckém muzeu. „V době, kdy kolektivní domy vznikaly, přinášely svým obyvatelům nevídaný komfort. Je to vidět na příkladu nejznámějšího domu tohoto typu u nás, jenž se začal stavět v Litvínově v roce 1948.

Byty byly poměrně velké, pro rodiny s dětmi dokonce mezonetové, vybavené nábytkem na míru. Vytápění zajišťovalo podlahového topení, k dispozici byla společná prádelna, sušárna a mandl, obchod, kadeřnice i krejčová. Do jeslí a školky rodiče s dětmi sjížděli výtahem, najíst jste se mohli za pár korun v místní restauraci. Volný čas bylo možné trávit v tělocvičně, fotokomoře či knihovně. Bylo to vlastně takové město ve městě,“ popsala kurátorka výstavy Klára Jeništová.

První kolektivní domy začaly v Praze růst za první republiky. „Jejich iniciátorkami byly české feministky z okruhu T. G. M. Samotná prehistorie však sahá až do Spojených států amerických konce 19. století, kde právě vrcholil boj za emancipaci žen. Profesionalizace péče o domácnost a její přesun do veřejné sféry měly ulehčit ženám natolik, aby se mohly věnovat povolání, aniž by zanedbávaly rodinu,“ vysvětlila Jeništová.

V Olomouci dodnes stojí slavný kolektivní dům, a to Hotelový dům ve Velkomoravské ulici, který vychází z bruselského stylu. „Architekti na tomto experimentálním projektu pracovali ve svém volném čase bez nároku na honorář, ale s vidinou jeho smysluplnosti. Tento dům se stal předobrazem desítek dalších, které vyrostly po celé republice v následujících desetiletích. Byl určen svobodným jednotlivcům a bezdětným párům, pro něž představoval jakýsi přechodný článek v cestě za samostatným rodinným bydlením,“ uvedla kurátorka.

Postav si svou vlastní zeď

Návštěvníci si na výstavě mohou jednu stěnu Hotelového domu sami postavit. „Připravili jsme dřevěnou kostru bytové zdi, kterou budou moci děti i dospělí vyplétat pásky z PET lahví. Plastové lahve jim připravíme, ale pásky si už musí na speciální řezačce vyrobit sami,“ upřesnila Jeništová.

Myšlenka uspořádat tuto výstavu kurátorka napadla při přednášce Huberta Guzika, jenž se posluchačům snažil vysvětlit, že nejde o komunistický konstrukt, který by sem byl zavlečen ze SSSR. „Touto záležitostí se od konce 19. století zabývali nejen architekti, ale i sociologové, byznysmeni či feministky,“ poznamenala Jeništová.

Dodala, že v dnešní době vznikají obdobné projekty jako součást ekologického smýšlení lidí. „Například v Praze si studenti a čerství absolventi architektury navrhli a postavili obytný komplex Labyrint,“ připomněla Jeništová.

Foto: Jiří Voženílek, Kolektivní dům ve Zlíně, 1945−1950. Zdroj: Dominik Bachůrek. 

16.11.2017 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout