(Víkendová) Ji.hlava 2017: Festivalem otřásla sociální témata

(Víkendová) Ji.hlava 2017: Festivalem otřásla sociální témata 

Pátý festivalový den mohli návštěvníci Mezinárodního festivalu dokumentárního filmu vidět dokument České televize Z lásky nenávist o obětech týrání, Máma z basy o ženách, které vychovávaly své děti ve vězení, Bo Hai o vietnamské komunitě u nás a Děti státu z cyklu Český žurnál o rozdílech ve výchově dětí v České republice a v Norsku. A co přinesla sobota?

Jak žijí děti ve vězení? (Máma z basy)

Před třemi lety mohli diváci České televize vidět krátkometrážní dokument S mámou v base, který zachytil příběhy tří matek a jejich dětí ve Světlé nad Sázavou. (Jediné nápravné zařízení v České republice, kde je oddělení uzpůsobené pro matky s dětmi.)  Nyní jejich další osudy rozpracovala režisérka obou snímků Veronika Jonášová. Andy, Petra a Bára jsou propuštěny na svobodu, ale jejich další život není o nic jednodušší, musí si najít práci. Podaří se jim vrátit do běžného života, nebo opět skončí ve vězení?

Režisérka společně s kameramankou Jarmilou Štukovou sleduje dvě hrdinky v důležitých chvílích jejich života - odchod z vězení, návrat domů, neustálý boj o práci, zaměstnání, které se jim podaří najít v řádu několika let. Máma z basy tedy patří mezi časosběrné dokumenty a měl velké štěstí, že mu supervisora dělala nejznámější představitelka tohoto žánru u nás Helena Třeštíková, jejíž poradní hlas je v mnoha záběrech cítit.

Nicméně režisérce se nepodařilo vytvořit plynulé přechody mezi jednotlivými částmi. Neustálé přeskakování v čase diváka mate, zejména ze začátku, poté si na nesourodé vyprávění docela zvykne. Poslední protagonistka Bára bohužel v polovině natáčení odmítla spolupracovat, ale díky zajímavému tématu ji divák nijak zvlášť nepostrádá. Dokument příjemně odsýpá a i přes několik pomalejších pasáží se divák nenudí, v mnoha ohledech hlavně díky tématu. Příjemným překvapením nakonec je krátký návrat Báry, který pomohl ze snímku udělat ucelený a jedinečný dokumentární počin.

Hodnocení: 70%

Pět žen, jeden příběh (Z lásky nenávist)

Z lásky nenávist se svým zpracováním nechal inspirovat unikátním devítihodinovým dokumentem Šoa, ve kterém jsou pouze tzv. "mluvící hlavy". Někteří diváci v takovýchto filmech postrádají akci nebo v tom vidí nedostatek invence a mnohdy je to pravda. Dokument Romualda Štěpána Roba popisuje ale tak silné téma, že jakýkoli jiný způsob předávání by mu spíš ublížil. Rozhovory na sebe perfektně navazují a dohromady tvoří dojem, že jde o jediný příbeh vyprávěný pěti ženami. Jediný příběh, se kterým se podle statistik setkalo čtyřicet procent lidí v České republice.

Tvůrci snímku momentálně pracují na pokračování, které má název Z lásky nenávist 2 a bude podobným způsobem vyprávět o mužích, kteří byli v partnerském vztahu týráni. Tentokrát se ale režisér rozhodl použít dvě kamery a podle jeho slov by měl být další snímek "víc rozpohybovaný". Jen pro porovnání na casting pro první díl se přihlásilo 270 žen, na druhý 63 mužů.

Hodnocení: 80%

Kulturní rozdíly ve výchově (Děti státu)

Děti státu se divákovi snaží přiblížit společnost Barnevernet, která hlídá péči o děti v Norsku. Režisérka Ivana Pauerová Miloševič je zároveň hlavní protagonistkou filmu a celý snímek pojala jako hodinovou reportáž. Společně se svou norskou kamarádkou zpovídá rodiny, kterým Barnevernet odebral děti v Norsku, pracovníky této organizace, studentky sociální péče, ale zároveň do dokumentu zapracovává i protestní akce v Česku. Tvůrci dokumentu nesoudí ani nehodnotí, jestli je norský systém lepší než náš, jen ukazují na rozdíly. Například na to, že v Norsku jsou děti odebírány hlavně kvůli neschopnosti rodičů se o ně starat a u nás z ekonomických důvodů. Názory pro i proti jsou vyvážené, ale neukazují divákovi žádné závěry, nepomáhají mu vyznat se v situaci. Jediné, co je po zhlédnutí jasné, je to, že v každé ze zemí je diametrálně odlišný kulturní základ, který ani jedna strana nedokáže pochopit.

Hodnocení: 70%

Vietnamec o vietnamcích (Bo Hai)

Vietnamská rodina vlastní obchod s potravinami, každý musí pomáhat nejen s prodejem a doplňováním zásob, ale i s nákupem potravin. Snímek se nedá zařadit mezi dokumenty, je to hraný film, popř. docu-fiction, který se snaží zhustit veškeré odlišnosti do dvaceti šesti minut. Režisérovi Dužan Buong se podařilo ukázat divákovi netradičním a poutavým způsobem mnoho kulturních rozdílů, bohužel ale každý z nich kvůli nedostatku prostoru jenom naťuknul a nevysvětlil. Většinu z těchto problémů navíc každý z nás zná, takže se Bo Hai nepodařilo přinést nic nového.

Hodnocení: 50%

Festivalová sobota

Festivalová sobota nabídla návštěvníkům inspirační fórum s Žennou Němcovovou, ruskou exilovou novinářkou a dcerou zastřeleného politika Borise Němcovova. Dále se mohou diváci těšit na Meuthenovu stranu o rétorických schopnostech německého politika Jörga Meuthena, filmovou esej o českém vysokém školstvím Univerzita a svoboda, na snímek Historie a současnot Late Night Shows, který přibližuje tento typicky americký žánr, dokument Teorie rovnosti z cyklu český žurnál sledující postavení mužů a žen ve společnosti, a Trumpoty o cestě Donalda Trumpa do Bílého domu.

Mezinárodní festival dokumentárního filmu Ji.hlava letos nabízí 342 projekcí ve 29 sekcích (z toho deset soutěžních, čtyři retrospektivy a patnáct nesoutěžních). Zahajovacím snímkem se stal Mečiar Terezy Nvotové. V rámci slavnostního zakončení se uskutečnila premiéra snímku Kandidát: Vzestup Emmauela Macrona.

Foto: Lucie Ješátková, MFDF

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Mohlo by se ti líbit...

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!