Uhrančivé drama Čára se tyčí vysoko nad československým mainstreamem (recenze)

V KINECH: Čára / Čiara

Adam Krajňák žije na slovensko-ukrajinských hranicích, kde vedu skupinu pašéráku. Přes "čáru" se jim za pomoci zkorumpované policie daří převážet drogy. Zároveň je to ale i otec rodiny, který má stejné problémy a radosti jako všichni ostatní - svatbu dcery nebo hádky s manželkou. Adamova skupina se ale dostane do potíží a jejich jedinou záchranou je posunout jejich podnikání dál a převést přes hranice lidi. 

Na začátku se divák dozví, že "příběh je inspirován skutečnými událostmi", což vždycky přidává na věrohodnosti a přitažlivosti. V tomhle případě to ale platí dvojnásob. Celou dobu totiž divák někde v pozadí myslí na to, že i kdyby jen desetina byla pravda, pořád je to šílené. Zkorumpovaní policisté, pašování cigaret a drog, vraždy, touha po penězích - všechny tyhle klasické filmové krimi prvky jsou v Čáře spojeny do kompaktního celku, který udrží divákovu pozornost od začátku do konce.

Talentovaná kamera

Nicméně občas děj zpomalí a dialogy začnou pokulhávat, v tu chvíli ale Čáru podpoří kamera Martina Žiarana, která dokáže několika krátkými záběry vystihnout pocity, které by jinak bylo třeba vysvětlovat dlouhými dialogy a vcítit se do postav. Navíc se mu daří budit náš zájem zdánlivě nepatřičnými odbočkami, které začnou dávat smysl až na konec.

Jak se žije v pohraničí

Příběh je okořeněn i drobnými dějovými odbočkami, díky kterým se nenásilně divák seznamuje se životem v pohraničí. Zejména svatba a pohřeb jsou po vizuální stránce ovlivněny spíše ukrajinskou stranou. Další drobné detaily jako oblečení a hudba potom ukazují na to, jak jsou lidé v této odlehlé oblasti odlišní a jakou mají povahu. 

Svéráznost, vzteklost a bojovnost tamních obyvatel se podařilo ukázat zejména přes Tomáše Maštalíra, který si zahrál pašeráka Adama. Maštalírovi se podařilo vytvořit bohatý vnitřní život postavy, a ačkoli hraje zločince, divák se s ním dokáže ztotožnit, jeho jednání pochopit a nakonec ho i litovat. Dohromady se Zuzanou Fialovou jim to skvěle ladí a zejména jedna z jejich posledních společných scén, kdy Adamovi jeho žena oznamuje, že ochází, je plná nejrůznějších emocí, které se jim daří přenést i na diváka. 

I přes veškeré superlativy ale Čára není snímkem, který si budete pro jeho neodolatelnost pouštět stále dokola. Podíváte se na něj jednou, užijete si většinu scén a krásné scenérie slovenského pohraničí. Možná se i zamyslíte nad tím, kde žijete, ale snímek ve vás bohužel nezanechá touhu vidět ho znovu. Spolešně s nedostatkem akce je tohle ten důvod, proč by ve světovém kontextu neobstál. Pořád ale platí, že ve srovnání s dnešními tuzemskými a slovenskými snímky je vysoko nad průměrem.

Foto: www.csfd.cz