Helen Fitzgerald se ve své nejnovější knize zaměřuje právě na velmi citlivé téma ztráty miminka. Mladí rodiče Joanna a Alistar se vydávají na dlouhou cestu z Velké Británie do Austrálie. Z ní totiž Alistar pochází a vrací se sem, aby se mohl zúčastnit soudu, díky němuž chce dosáhnout toho, aby mu byla jeho dcera, kterou má se svou bývalou manželkou, svěřena do péče. 

Věci se však zkomplikují již v letadle, kdy devítitýdenní Noah nepřestává plakat. Cestujícím dochází trpělivost, Joanna je na pokraji nervového zhroucení a Alistar? Ten zatím v klidu spí. Ke konci cesty se však Noah konečně uklidní a usne. A spí také celou dobu, co je na zadní sedačce auta jedoucího od letiště k domu Alistarovy matky. Problém je v tom, že mají rodiče brzy zjistit, že je už neprobudí. A na scénu přichází jejich šílený plán. 

Spisovatelka Helen Fitzgerald ve své knize rozjíždí minimalistické drama zaměřené především na psychiku hlavních postav. Jak se může cítil matka, která přijde o dítě a musí dokola řešit neobvyklý mediální zájem? Proč se otec zajímá nejvíce o svou kariéru? A jak se se všemi událostmi kolem vypořádává Alexandra, bývalá Alistarova manželka? V příběhu nejde o odhalení viníku, dopadení “únosce” či o dosažení spravedlnosti. Kniha řeší postupnou změnu myšlení,  charakteru, proměnu rodinných i osobních vztahů a postupný vývoj postav. 

Vše plyne nenásilně a bez větších zvratů. O to víc si čtenář užívá cestu do mysli zúčastněných osob. Čím víc se toho o nich dozvídá, tím méně přestává tušit, komu vlastně fandit. Minimalistická forma románu svědčí, nehraje si na žádný thriller nebo detektivku. A takto to funguje dokonale. Až do závěru, který je na rozdíl od celé knihy naprosto odlišný a leckdo jím nejspíš bude zklamaný. Z psychologického románu se najednou stává akční příběh, avšak zcela bez napětí. 

Dalším mínusem je rovněž fakt, že se děj knihy posouvá jen nepatrně a čtenář nemá přílišnou motivaci se ke knize vracet. Rozhodně nevtáhne do příběhu tak, že se od ní nedokáže odtrhnout. I tak je ale text neobyčejnou sondou do psychiky rodiče prožívajícího chvíle naprostého emocionálního zhroucení.

26.10.2017 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout