Muž s kouzelnou taktovkou. Ennio Morricone se loučil s oblíbenou Prahou

Muž s kouzelnou taktovkou. Ennio Morricone se loučil s oblíbenou Prahou90%

Patří mezi legendy filmového soundtracku. Jeho hudbu znají Italové, Francouzi, fanoušci amerického westernu a v neposlední řadě také Češi. Do Prahy se totiž rád vracel. Tentokrát to bylo popáté a zároveň naposledy.

Za svou hudbu má několik Zlatých glóbů, svého prvního Oscara ale získal až minulý rok za Tarantinův snímek Osm hrozných. Ennio Morricone je však i bez slávy a ocenění artefaktem všech milovníků filmů a emocí v nich. Právě ty nám mnohdy dokresluje hudba. A v případě melodií italského maestra se musí jeho party leštit ještě více a pečlivěji než kdejaká cena americké Akademie.

Ikona amerických spaghetti-westernů. Přízvisko padnoucí nejen na herce Clinta Eastwooda, ale právě také na osmaosmdesátiletého rodáka z Říma. I když je nejznámější právě hudbou ze snímků s cowboyi, bandity - těmi hodnými, zlými a ošklivými - jeho práce rezonuje v rodné Itálii, Španělsku a také ve světě. Praha jen těžko mohla uniknout jeho kouzelnému umu. I díky tomu, že mistr spolupracoval s Českým národním symfonickým orchestrem. S ním natočil svou oscarovou hudbu a formaci pod vedením tumpetisty Jan Hasenöhrla si vybral i pro svůj pražský epilog.

Vyprodaná O2 Arena, která po celý večer přenášela divákům po technické stránce skvělý zvukový zážitek, přivítala drobného Itala aplausem. Skladatel-veterán se mírně uklonil a naservíroval ze začátku mafiánskou klasiku z roku 1987 - Neúplatní. Robert De Niro zůstal v mysli posluchačů i v následující árii Deborah's theme, ikonickému tématu pro femma fatale gangsterky Tenkrát v Americe.

Následovala italsko-francouzská série, ve které snad nejvíc dominoval žánrový kontrast snímků, a přesto tolik typický Morriconeho rukopis. Nejvýrazněji to bylo znát v Belmondově Profesionálovi. Ryze akční snímek totiž nepostrádal táhlé, procítěné tóny, které píší příběh bez protagonistů a scénografie. Odlišný dojem předávala stejnojmenná skladba z filmu Metti una sera a cena, jež nesla taneční prvky a ukazovala trochu jiný náboj v maestrově programu.

Těsně před finále první půlky koncertu přišla asi nejznámější část Morriconeho tvorby. Netradiční aplaus po prvních tónech skladby si vysloužil Muž s harmonikou z Tenkrát na západě. Genialita zprostředkovaná jediným nástrojem v této skladbě je v historii zapsaná už dávno. A na řadu konečně přišel také Eastwood a tři skladby z Hodného, zlého a ošklivého. Jednu z nich doprovodila zpěvem vynikající italská sopranistka Susanna Rigacci. A neopomeňme ani vyladěný sbor, který ji a celý orchestr během představení doplňoval bohatými chorály. Výbornou první část poté zakončil méně známý televizní seriál Nostromo, který si pro sebe uzmul rovněž po třech kusech.

Dvacetiminutvé intermezzo mistr filmových melodií ukončil skladbou Českému symfonickému orchestru velmi dobře známou. Osm hrozných s autorem hudby a sestavou, která soundtrack nahrála, bylo magických. Hned na začátku druhé části představil italský skladatel i druhého hosta, portugalskou zpěvačku Dulce Pontes, která s ním zapěla skladbu La Luz Prodigiosa ze stejnojmenného španělského dramatu z roku 2003. 

Z pečlivě připraveného programu na základě tour 60 years of music těžko vybíráme další výraznější kusy, jelikož intenzitu a emoce měla všechna díla v O2 Areně. Tradiční stavbou melodií snad zamíchaly jen party s vojenskou rytmikou z Bitvy o Alžír, italské kriminálky Podivné vyšetřování, a také Oběti války z roku 1989.

Co už Praha pravděpodobně nikdy živě neuslyší ilustrovalo téma ze španělských a portugalských kolonií Jižní Ameriky a snímku MiseOn Earth as it is in Heaven připomínala, jaké nebe na zemi Morricone vytvořil a jak jeho hudbou filmy žily a nabyly poeticky nebeských výšin. Těžké bylo loučení. O to větší potěšení z prožitého koncertu však divák měl. Celkem třikrát se italská legenda vracela na jeviště, aby se stejně jako na začátku skromně uklonila, poděkovala a řekla své poslední goodbye. Jak jinak než přídavky, mezi kterými nechyběla znovu The Ecstasy of Gold, autorova perla ve světě rychlých koltů a ostruh na botách.

Tak tedy addio maestro Morricone, a grazie mille.

Foto: Barbora Bittnerová

Názor informuji.cz: 90%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Mohlo by se ti líbit...

Další hudební novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!