Sněhulák se v hlavní dějové linii snaží držet své literární předlohy, sahá jí ale sotva po kolena. Ještě před úvodními titulky se v několika záběrech povrchně seznámíme se Sněhulákovým dětstvím. Poté už nás režisér Tomas Alfredson vrhá přímo do děje. Seznamujeme se s Harrym Holem, jedním z nejlepších norských kriminalistů, který ale má problémy s alkoholem, a mladou vyšetřovatelkou Katherine Brattovou. Společně začnou řešit podivná zmizení, jež spojuje několik zvláštností. Rozvrácená rodina, dítě a sněhulák.

Kostra filmu teda zůstává v podstatě stejná a zdá se, že všechno by mohlo fungovat. To by ale filmaři nesměli zbavit Nesbøho předlohu všeho, co z něj dělá Nesbøho. Tytam jsou ty nenápadné detaily, pomalé odhalování motivů a příběh propracovaný do nejmenších drobností. Z Nesbøho pomyslné knižní zdobené vily tedy nakonec zbyly jen nosné zdi. Zbytek nahradila nesmyslná akce, nepochopitelné dějové zvraty a nevysvětlitelné chování postav. 

Buďme rádi za norskou přírodu

Dějově sice snímek výrazně zaostává za svou knižní předlohou, nedá se ale říct, že by na něm bylo špatně úplně všechno. Sněhuláka zachraňují zejména lokace a kamera Diona Beebeho (Na hraně zítřka). Zasněženou, čistou, ale zároveň surově chladnou krajinou se film velmi podobá Wind Riveru, ve všem ostatním za ním ale výrazně zaostává. Promrzlé pláně mnohdy dodávají filmu kouzlo, které divák postrádá po dějové stránce. K tomu jistě přispěla i Beebeho kamera, která si vyhrála nejen s prostředím, ale i s dalšími detaily, které udržují divákovu pozornost. Ať už to jsou poletující papírové vločky, které mají naznačit průvan, nebo postupné doostřování obrazu. 

Bohužel to samé se nedá říct o hercích. Jejich výkony jsou většinou nevýrazné, i když nejspíš ne jejich vinnou. Harry Hole v podání Michaela Fassbendera, který má být enfante terrible celého vyšetřovatelského týmu, spíše působí jako zachmuřený introvert, který prostě nemá co na práci. O jeho vnitřní rozpor navíc ztratíte zájem ve chvíli, kdy ho Alfredson zcela nesmyslně nechá postávat polonahého u okna a o jeho problémy s pitím spíš jen zakopne. Nezaujme ani Rebacca Ferguson, která si zahrála vyšetřovatelku Katherine. Bohužel její postava působí na diváka jako naivní školačka, která vleze do každé pasti. Navíc její osud je i po skončení filmu málokomu jasný.

Sněhulák se tedy přidá k celé řadě snímků, které zůstaly několik kilometrů za svou knižní předlohou. Je pravda, že pět set stran nabytých dějovými odbočkami a drobnými narážkami se těžko převádí na plátno, nicméně i z nosných zdí Nesbøho příběhu by se dala udělat dobrá detektivka. Bohužel v Alfredsonově podání celý příběh ztrácí napětí a stává se jen dvouhodinovou nudou, u které už v polovině víte, kdo je vrah. A znát vraha v půlce kriminálky je jako znát pointu vtipu před jeho koncem.

Zdroj fotografií: www.csfd.cz

Kdy a kde dávají film: Sněhulák

14.10.2017 | Dominika Kubištová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout