Dveřmi stařičké Incheba areny se dovnitř dostal závan první poloviny let devadesátých. Česko tehdy dávalo sbohem Tatrám a v daleké Americe se tvořilo uskupení, které pro fanoušky později znamenalo jakýsi klasický prototyp rockové muziky té doby. Vokály frontmana kapely Papa Roach Jacobyho Shaddixe se odrážejí od rezavé střechy Malé sportovní haly stejně pronikavě jako v uších devadesátkových dětí. Hlas nestárne a v žilách mu stále koluje živá voda z nestárnoucích hitů známých z českých a zahraničních hitparád. Američtí "Švábi" kdysi zdobili nejeden pokojík a v neděli večer šplíchali do publika velmi silný elixír mládí.

Do prostoru té druhé holešovické areny se diváci dostávali v poklidu. Seřazení ve dlouhé frontě, která vedla až k pokladně Mořského světa, nedávali najevo starost, že o předkapelu, případně samotné hvězdy večera přijdou. Dlouho to také vypadalo, že poloprázdná hala ještě čeká právě na ty příchozí, kteří si místo předkrmu v podobě nizozemského De Staatu dali radši cigaretu navíc. Později se ukázalo, že větší návštěva prostě nepřišla. O to víc ale působila atmosféra, kterou Američané dokázali z davu vymačkat.

Ještě před nimi ale dostali prostor holandské tulipány a jejich rytmicky přísný a vyladěný set, se kterým De Staat naplnili roli rozehřívače. Vlažné publikum se na jejich experimentální rock - místy trochu připomínající The Black Keys - naladilo sice o něco později, přesvědčily ale sympatie a nějaký ten celistvý vokál, kterého se Incheba přece jen od frontmana Torreho Florima po čase dočkala. Do mixu přibyla trocha rapu a troubící volant a pánové se o svůj šek s penězi bát nemuseli. Pokud jim však nějaké korunky neodvál trojnásobný výpadek mikrofonu v úplném závěru.

Pak už ale před pódiem vyrostla obří plachta a za ní finišovaly přípravy na akt večera. Asi čtvrthodinku po deváté hodině hlasatelka vyzvala publikum k bouřlivému vítání amerických tvrďáků. Diváci poslušně dle návodu skandovali "Fuck you Papa Roach!" tak dlouho, dokud opona nespadla a čtveřice nenakopla svůj set novinkou Crooked Teeth ze stejnojmenného alba, které vyšlo letos v květnu.

Shaddixův energický start fanoušky pohltil a kapela prvních 30 minut zasypala známějšími kousky, které okořenila skladba Scars. Vlažné publikum ze začátku holandského vystoupení bylo zapomenutou minulostí a hrdla nejvěrnějších znala každé slovo textu. Muzikálně hutné kytarové riffy a čisté vokály vytvářely perfektní mix, a tak se i na zvučení ošemetná Malá sportovní hala, dočkala hardrockové harmonie, která se v její střeše nerozbila na vyčpělý mišmaš. Krásně znělé akordy střídal tu a tam rap přecházející znovu v silný Shaddixův hlas, který ani na okamžik nezaváhal. Frontman Papa Roach by ho mohl s lehký srdcem položit na misky vah vedle svých vystoupení z počátků nyní už čtyřiadvacetileté kariéry.

Další hit Forever skupina zakončila refrénem písně skupiny Linkin Park In The End a vzdala tak hold nedávno zesnulému zpěváku Bennigtonovi. Cover Američané vsunuli také do singlu z nové desky s názvem American Dreams. V melodické skladbě, která se v mnohém podobala právě nějslavnějším písním "Švábů", zazněli Pink Floyd a jejich Another Brick in the Wall. 

Povedenou Lifeline následovala skladba z nové desky Crooked Teeth Help a po ní naprostá old school klasika She Loves Me Not, kterou se Papa Roach poprvé rozloučili. Není snad třeba dodávat, že hardrock milující lid by je bez přídavku ukamenoval.

Na velké finále s Last Resort si Shaddix vlezl přímo do kotle mezi fanoušky a z jejich rukou zpíval. Demonstroval tak jednu z nejsilnějších zbraní nyní už rockových legend - práci s publikem. Jistě, dobrá muzika je základ, pestrá scéna je velké plus, ale pokud máte ve svých řadách frontmana jako je Shaddix, získáte si i otrlého fanouška dechovky. A ani k tomu nepotřebujete růžové králičí uši, které zpěvákovi přistály na jeho načesané kštici.

Jednoduše řečeno, pražský koncert Papa Roach byl nejen nostalgický zážitek, ale také jasná volba pro hudebního fanouška se srdcem rockera. Jak by řekl právě Jacoby Shaddix - you know what I'm sayin hm?

Foto: Barbora Bittnerová 

18.9.2017 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout