Divadlo ABC do svého aktuálního repertoáru zařadilo novou inscenaci 60’s aneb Šedesátky, která vzpomíná na dekádu plnou převratné hudby, myšlení i módy. Na období, na něž mají dnešní „pamětníci“ často rozporuplné názory, zda bylo svobodné či nikoli. Jednoznačně krásné vzpomínky na zlatá šedesátá a stížnosti na současnost má hlavní hrdina, dle slov své manželky Marie retrofil, Karel.

Komická zápletka je postavena jednom banálním omylu. Důchodce Karel (Hanuš Bor) v rámci svého zaslouženého odpočinku hraje na klavír s rockovou kapelou ve stylu právě 60. let, tak, jak si vždycky v mládí přál. Jeho temperamentní a také o dost mladší choť (Veronika Gajerová) je otrávená ze zdánlivé nečinnosti svého muže a snaží se ho vybídnout k aktivnějšímu stáří.

Když však Karlovi zavolá kapelník Doktor (Zdeněk Velen) – práv, ne medicíny, z jejich tajně vyslechnutého telefonátu chybně vyrozumí, že Karlovi zbývá posledních čtrnáct dní života. Svoje chování vůči manželovi radikálně přehodnotí a vymyslí pro něj zážitek v podobě návratu do jeho mladých let. O ten se postará krachující agentura Cokoliv, jíž šéfuje bezpáteřní ředitel (Vasil Fridrich).

Inspirace odjinud

Ačkoli je zauzlení příběhu vcelku originální, autorům komedie se úplně nepodařilo skrýt některé zřetelné inspirace z jiných děl. Chamtivost Karlova zetě (Radim Kalvoda) evokuje postavu Sioly ztvárněnou Josefem Vinklářem v Chalupářích, cynický šéf agentury jdoucí téměř doslova přes mrtvoly zase silně připomíná Tondu Blaníka z politické satiry Kancelář Blaník. Přestože se Vasil Fridrich moc snaží být neústupný tvrďák a vezme si na to i Toníkovy pověstné červené ponožky, Marek Daniel má v tomto ohledu stále znatelně navrch.

Použité písně jako Stín katedrál nebo Oliver Twist příliš zpopularizovali Renčovi Rebelové, takže by tvůrci udělali lépe, kdyby je vyškrtli. Ostatním skladbám, které v představení zazněly, se ale nedá vytknout takřka nic. Překvapivě vkusné a neotřelé jsou české verze zahraničních songů (žádný mýdlový princ a podobně) a zároveň i zpěv ústředních protagonistů – především Veroniky Gajerové, jež výborně zvládá i vyšší tóny.

Vybrané písničky tvůrci ponechali v originální podobě, nejspíše s ohledem na náročnost překladu, přesto mají i starší z herců velmi dobrou anglickou výslovnost. Za promyšlenou choreografií, v níž nechybí obtížný twist, je vidět skvěle odvedená práce Martina Packa, který taneční kreace vytváří mimo jiné i pro Národní divadlo. Vskutku originální je z tohoto hlediska scéna k songu I Am The Walrus od The Beatles s kostýmy Eggmana, mrože i anglického strážníka. U publika, zřejmě neznalého této psychedelické záležitosti slavné kapely, však vyvolalo (oproti jiným) jen vlažnější potlesk.

Sixties aneb Šedesátky jsou nenáročnou oddychovkou pro volný večer, při níž si starší diváci u nestárnoucích hitů zavzpomínají na mládí, ti ve středním věku na dětství – mladí se z ní ale nic nového nedozví. To však není účelem této retro inscenace, jejíž hlavním záměrem je bavit. A soudě podle neustále panujícího smíchu v hledišti, svůj účel splnila. 

Foto: archiv Divadla ABC

12.9.2017 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout