Za ty roky se toho v parku moc nezměnilo, kromě jedné velké věci. Zvířata už nemusí schraňovat potraviny na zimu, mají totiž zásoby na celý život v bývalé oříškárně. Krtkovou vinou ale všechny oříšky vybouchnou, a tak se zvířata vrací do Libertyparku. Tolik k inteligentnímu rozhýbání zápletky alias musíme se zbavit těch proklatých ořechů. Pěnezchtivý starosta ale naneštěstí rozhodne, že místo zeleně by uprostřed města měl být zábavní park Libertyland. Zvířatům nezbývá nic jiného, než si zachránit život, a nebo park.

 

Pokračování, které nepokračuje

Režisér a scénárista Cal Brunker se navzdory očekáváním a nepsaným pravidlům rozhodl, že naprosto zruší návaznost na první díl. Velká oříšková loupež sice tenkrát nenadchla, ale na druhou stranu ani nijak zvlášť nepohoršila a dala se použít alespoň jako odrazový můstek. Teď tu ale máme spíše druhou verzi nepříliš úspěšného příběhu, než jeho pokračování. A když nikoho nezajímal originál, kdo by se měl zajímat o kopii? Během pár let se z Bručouna stal namyšlený všeuměl a z Andie zatrpká veveřice, která stále jen opakuje, že zvířata by měla žít v souladu s přírodou. Alespoň, že Kámo zůstal stejný. U těchto hlodavců totiž platí víc než jinde mluviti stříbro, mlčeti zlato.

Ani svěží vítr v podobě nových postav/zloduchů situaci nezachránil. Nejeden divák by se obešel bez starostovy rodinky vymalované podle těch nejobvyklejších předsudků o Američanech. Starosta Muldoon je tlustý, samolibý chlápek, který by si pro korunu nechal vrtat koleno a ignoruje veškeré vyhlášky. Jeho dcera, jejíž nejmilejší zábavou je trhat panenkám hlavy, je pak asi nejrozmazlenější dítě na světě.

Myši všechno zachránily

Nicméně v parku je i pár světlých, slunných míst. Příjemným zpestřením příběhu je kung-fu myší banda v čele s mistrem Fu - prťavým bílým myšákem, který nesnáší, když mu někdo říká mrňous. Stovky hlodavců zachránily konec příběhu téměř zázračně. S vtipem a grácií dokázali alespoň na chvíli naladit příjemnou pohádkovou vlnu, když bojovali jako jeden muž s nebezpečnými deratizátory. Přinejmenším dojemná je pak scéna, kdy se dozvídáme, jak se v dětství poznali Bručoun a Kámo. (I kdyby to divácky vypadalo spíš jako klišé, namalované mládě veverky a krysy je neuvěřitelně roztomilé.)

S postavičkami v animovaných filmech je to prostě stejné jako s opravdovými herci. Nestačí, když se hýbou a jsou barevné, musí umět diváka vtáhnout do děje a připoutat k sobě. Bohužel na rozdíl od lidských herců ti animovaní neovlivní, kde a jak budou hrát. A tak mohou vzniknout filmy jako Velká oříšková loupež, kde jsou postavy opravdu jen od toho, aby se hýbaly a byly barevné. Nic jiného jim totiž jejich tvůrci nedovolili.

Kdy a kde dávají film: Velká oříšková loupež 2

28.8.2017 | Dominika Kubištová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout