Jakoby se člen legendární skupiny Lucie předem vysmíval úprku návštěvníků v pláštěnkách. V posledním zahájení programu hlavní stage komentoval David Koller rozmary počasí stejně jako ženy, které minimálně ve svých písních ještě nezkusil. Brzy ale dokázal, že jeho muzika čítá velkou fanouškovskou základnu. A když k seznamu svých písní připojil i několik hitů Lucie, diváci mohli být spokojení. Český nezmar byl ale na dlouhou chvíli jedním ze dvou výrazných formací odpoledního programu.

Krví a rock n‘ rollem vládli i cirkusoví The Carny Villains na Arceloru. Skáčko k tanci, ale i melodický swing měli správnou energii a komediantství bristolské skupiny dokázalo i přes jistou jednotvárnost publikum zaujmout. A kdo nenašel zalíbení v muzice, zasmál se při pitvoření moderních klaunů, ať už srdceryvně plakali do mikrofonů nebo hráli na své nástroje v akrobatických pozicích. Vrcholem jejich umění pak byla skladba Voodoo Magic.

To bylo však prozatím vše. Energický start měli na hlavní scéně také Afro Celt Sound System. Nekonečná bonga a tanec afrických divoženek měl ale dočasné účinky. Organizátoři podle očekávání plnili úlohu multikulturního a multižánrového podniku, ale africké rytmy – i přes nesporný úspěch skupiny – asi nepatřily na hlavní stage v atraktivním čase. Setlist sice místy oživovaly melodie připomínající irské tance a la Lord of the Dance, protahované tancovačky (mnohdy i úplně beze zpěvu) ale omrzeli rychleji než tam tamy dozněly v Olomouci. Žádný kruh života se nekonal, a tak si kdejaký Drnec musel na toho svého dupáka teprve počkat.

Král je živý, ať žije král Jamiroquai

Kdo si na festivalu liboval v nádherném počasí, čekala ho studená sprcha. V doslovném i přeneseném slova smyslu. A zatímco na Arceloru si Laura Mvula chránila své hudební nádobíčko, na Drive stage se neohroženě rozparádily Francouzsky z Nouvelle Vague. Až na výjimečné, za uši tahající ječáky, se pařížská formace stala světlem v uplakaném večeru a dostala zkřehlé publikum na správnou vlnu. Ve svém případě konkrétně na vlnu novou, kterou skupina reprezentuje. Mix ve stylu Kylie Minogue, Lily Allen, ale i například punk-rockových melodií, nadchl a nabídl vkusné intermezzo před vrcholem festivalu. Včetně rozkošné cover verze písně od Depeche Mode Just Can't Get Enough.

Funkoví králové Jamiroquai předstoupili před své poddané chvíli před 22 večer. Frontman Jay Kay od začátku dostal davy přesnými a sytými vokály a přirozenou zábavou. Formace umělce s excentrickou ozdobou na hlavě a nenávistí k firmě Nike dokázala, že i v moderním pojetí hudby lze 90% zvuku předvést živě a nikoliv pomocí samplerů. Jistě, jsou zvuky, které vám struna nevytvoří, ale podoba poctivé muziky, jakou Britové v Ostravě předvedli, nemá obdoby. Svižná, tak trochu nadopovaná verze českých Monkey Bussiness, korunovala sama sebe v pozici hvězdy sobotnho dění a ostře zakontrastovala s programem, který festival fakticky ukončoval.

Organizátoři se důmyslně rozloučili už před vystoupením krále. Na Arceloru totiž následovala předpovídačka toho, co bylo pouze programovým vrcholem. Jakoby organizátoři nevěděli, že elektru voda nesvědčí...Kapky volaly po nostalgické klasice, na stupínek ale přicházela odvrácená strana moderny.

Arcelor uzavřeli němečtí Booka Shade, na které navazovaly špičky v žánru elektronické muziky. Poprvé v České republice vystoupili na Grammy nominovaní Justice. Show byla vizuálně velkolepu podívanou, působivá světla ale společně s hudbou působila znovu jen jako halucinogenní nirvána pro neslyšící. Umělé vystoupení s digitálním krucifixem si našlo řadu příznivců, ale celkově působilo jen jako obal na velmi vyhraněné a nezajímavé knížce. Zatímco někteří vyvolávali to jiné ...And Justice for All od Metallicy, ostatní si libovali nad nepopiratelnou vizuálností nasyceného dua. Člověk se ale nebránil myšlence na otázku: Co se ti líbilo za písničku od Justice? - Ta hodina z Ostravy.

Vyprodané Vítkovice, fronta u vstupů, nemocný -a přesto božský - Reynolds nebo legendy 80. let. Colours of Ostrava 2017 zůstanou v paměti návštěvníků ještě dlouho. Svým programem i organizací připomínal barevný podnik velké evropské hudební festivaly. Dokud bude hudební paleta takto pestrá, stroje železáren se v horkých červencových dnech zcela jistě nepohnou. Tak díky cype.

Foto: Barbora Bittnerová

24.7.2017 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout