Z novinářského bidýlka u vchodu do hotelu Thermal byl vidět jen obrovský dav, který nedočkavě přešlapoval. Návštěvníci hledali co nejlepší místo, ze kterého by mohli zahlédnout alespoň na okamžik postavy vystupující z auta. Ti méně odvážní a asi i méně chtiví seděli na nábřeží nebo vyhlíželi své oblíbence z oken protějších domů.

Pár minut po páté hodině začala k hotelu přijíždět festivalová auta. Jedno po druhém, vše podle předem daného plánu, který nervózní moderátor svíral ve svých rukou. Při příjezdu nastala bitva jako o Středozem, a to jak v řadách novinářů, tak obyčejných návštěvníků. Postupně do foyer Velkého sálu přišli Jiří Bartoška, Jana Plodková, Aňa Geislerová, Jitka Čvančarová, Maroš Kramár, Palo Habera, Karolína Kurková a samozřejmě i tři laureáti Casey Affleck, James Newton Howard a nakonec Uma Thurman.

Dámy a pánové, usaďte se, za chvíli začíná horor

Vstup do sálu míjely známé i neznámé tváře v krásných šatech i hrozivých modelech, kdybyste ovšem zavřeli oči, připadali byste si stejně jako na nedělním výletě do kina. "A kde je ta pátá řada?" "Ale já jsem ti říkala, že sedíme na balkóně a ne v přízemí." "Máš ty lístky? No, já je taky nemám, tak kam jsi je dal." Klidný hlas mezitím všechny třikrát v rozmezí deseti minut upozornil, že za tři minuty začínáme. Zhruba po čtvrt hodině se skutečně zhaslo a roztáhla se opona.

Stejně jako vždy i letos se začínalo tanečním vystoupením, tentokrát v hororovém stylu. Horor to byl ale hlavně pro účinkující. Na pódiu se totiž objevily tanečnice zavěšené v plastových pytlích, ve kterých sebou synchronně házely sem a tam, nohy se jim třásly a v očích jim byl vidět strach. Ne, že by se snad bály hororových kulis okolo, spíš těch patnácti metrů, které je dělily od země.

Poté už na scénu přišel moderátor Marek Eben. Pozdravil přítomné – ministryni pro místní rozvoj Karlu Šlechtovou, Livii Klausovou a Dagmar Havlovou. Na chvíli mě napadlo, že Dagmar Havlová po červeném koberci nešla, ale třeba se sem dostala postranním vchodem. O tom už nebyl čas přemýšlet, na pódium totiž přišel ředitel festivalu Jiří Bartoška. "Zapomněl si mezi námi pozdravit ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka," smál se. V rychlém sletu pak byli představeni členové jednotlivých porot v soutěžních kategoriích, snímky v hlavní soutěži i nový trailer k festivalu, ve kterém si zahrál Josef Somr.

A nastal čas předat první Cenu ředitele festivalu, a to Caseymu Affleckovi. Herec, který stydlivě proběhl už po červeném koberci a jen nerad se nechal vyfotit několika fotografy, nyní stejně zdrženlivě vstoupil na pódium doprovázen bodovým světlem. Rychle poděkoval a pogratuloval dalším oceněným, a než si ho všichni stihli vyfotit, byl pryč.

Dáma, která má nadhled

Ještě před předáním druhé ceny Marek Eben představil dvě nesoutěžní sekce - Pocta Kedžimu Mizogučimu a Pocta Jiřímu Brdečkovi.

"Nyní už ale na pódium pozvu dámu, která má nadhled. Nejen nad Jiřím Bartoškou, ale i nade mnou. Přivítejte paní Umu Thurman." Žlutý světelný kruh se zatočil po sále a zastavil se na herečce, kterou většina zná jako Nevěstu z filmu Kill Bill. Obklopená čtyřmi bodyguardy, kteří pro ni udělali dvou metrovou uličku v davu, došla na pódium.

"Je zvláštní vidět všechny svoje role sestříhané do pěti minut. Bude to totiž už třicet jedna let, co jsem začala hrát, ale za své nejlepší umělecké kusy považuji své tři děti, které tu jsou dnes se mnou," poděkovala a stejnou uličkou, do které by se vešla čtyřikrát, odešla ke svému místu.

Následně byly představeny další soutěžní kategorie - Šest blízkých setkání, 30 let Evropské filmové akademie a kategorie Lidé odvedle, ve které jsou letos uvedeny filmy o nevidomých. "Cílem této kategorie je ukázat veřejnosti, jak komunikovat s postiženými lidmi. Někdy totiž svých chováním štveme my je, někdy oni nás, a když se takhle štvete třicet let, tak se tomu říká šťastné manželství," pobavil celý sál Marek Eben.

Nicméně dvacátá hodina klepala na dveře a přišla chvíle ocenit posledního laureáta. "Ve filmové branži jsou lidé, kteří jsou nadaní, ale líní a potom takoví, kteří nejsou nadaní, ale jsou pracovití. My teď ale oceníme někoho, kdo je obojí." Řeč byla o Jamesy Newtonu Howardovi. Jeho jméno spoustě lidí nic neřekne, ale všichni si pamatují scénu z Pretty Women, kdy Julia Roberts uléhá vedle Richarda Gera v jeho drahém apartmá. Nebo chvíli, kdy Peeta a Katniss v Hunger Games chtějí sníst otrávené bobule? V těchto momentech nikdo nemluví, herce jen doprovází hudba, která vydá za tisíc slov. Právě to je práce nadaného i pracovitého Jamese Newtona Howarda, kterou si diváci připomněli na slavnostním zahájení festivalu během krátkého sestřihu jeho tvorby, a později i během veřejného vystoupení před hotelem Thermal.

Stačilo jedno slovo a Howard si naklonil celý sál

Potřetí se ze stropu snesl žlutý kotouč, aby posvítil na cestu muži s krátce střiženými šedými vlasy, který sházel ze schodů až k pódiu. "Děkuji," přečetl česky z připraveného papírku Howard, čímž si získal většinou místní publikum. Zvláštní, že jakmile někdo řekne byť jen jedno slovo ve vašem rodném jazyce, hned ho máte o trochu raději. A opravdu i Howardovi se podařilo během té jedné vteřiny naklonit si publikum a získat jeho pozornost.

"Jak se tak na to dívám, mám za sebou už opravdu hodně práce, tak uvažuji, že je možná načase jít do důchodu. Je mi ale ctí, že můžu být v tak krásném městě jako jsou Karlovy Vary. Vyrůstal jsem totiž v okrajové části Los Angeles, která je známá McDonaldy a čerpacími stanicemi, takže je pro mě okouzlující vidět to tady."

Už zbývalo jen uvést zahajovací film, ale Markovi Ebenovi mezitím došlo, že udělal jednu zásadní chybu. "Chtěl bych říct, že jsem sice zapomněl přivítat pana Ludvíka, ale zase jsem přivítal Dagmar Havlovou, která tu vůbec není, myslím, že tím jsem si to vynahradil."

A pak už opravdu zbývalo jen představit snímek Pěkně blbě, a toho se přes video ujal Kumail Nadjiani. "Přál bych si být s vámi, ale nevyšlo to, chtěl jsem vás ale požádat, jestli se vám ten film nebude líbit, nikomu to neříkejte." Následně se ve Velkém sále rozezněl smích, který během filmu neustal. Stejnou větu pak o půl hodiny později slyšeli i návštěvníci v Kongresovém sále a Malém sále hotelu Thermal, a opět se museli zasmát. První z mnoha vtipů na plátně, které říkaly, že konečně přišla do Čech dobrá komedie.

A tak, jak řekl Jiří Bartoška, ještě než se zatáhla opona, považujme 52. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech za zahájený.

2.7.2017 | Dominika Kubištová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout