Zakázaná láska - záruka úspěchu téměř každého romantického příběhu. Od přírody už jsme takoví, chceme ze všeho nejvíce přesně to, co mít nemůžeme. Maddie a Olly se do sebe zakoukají navzdory tomu, že je mezi nimi zeď a komunikují pouze pomocí internetu, a nejde o jen tak ledajaké zakoukání. Je to láska jako trám, pro niž je Maddie ochotná riskovat i svůj život. A lze ji chápat, kdo byl už v životě někdy bláznivě zamilovaný, ví z vlastní zkušenosti, jak zbytečný a prázdný se zdá život před setkáním s druhým člověkem a každá osamělá minuta po tom, co jsme svou spřízněnou duši našli.

Příběh Maddie a Ollyho je poměrně naivní, cílová skupina však filmu nejspíš tyto chyby odpustí. Trochu zvláštní je nejednotné zobrazení komunikace hlavní dvojice. Chvílemi tušíme, že si píší či volají, i když na filmovém plátně vidíme, jak sedí vedle sebe či naproti sobě v restauraci, nebo že běhají po veliké knihovně. Jindy si zase povídají doopravdy a vidíme titulky nejen ke konverzaci, ale i k jejim myšlenkám o tom druhém.

Co se Maddie a její nemoci týče, spousta faktů, na nichž bylo nejspíš potřeba děj postavit, aby fungoval jak začátek se zakázanou láskou, tak i dramatický nemocniční konec, prostě nesedí. Když divák k filmu přistoupí kriticky, jen sotva přehlédne logické protimluvy i argumenty či vysvětlení přitažená za vlasy. Všechno v příběhu je dost umělé a násilně natlačené tam, kde si to tvůrci přáli mít - což je možné, že je pouze přístup převzatý z knižní předlohy, na výsledku však moc nemění.

V roli hlavní hrdinky Maddie můžeme v tomto filmu vidět sympatickou Amandlu Stenberg, která zajímavým způsobem filmu ubírá na kýčovitosti. Ačkoli vypadá téměř nereálně a pocit sterilního prostředí domova, v němž postava nemocné dívky vyrůstala, z ní je cítit i v momentě, kdy je z tohoto prostředí vytržena (což je podpořeno i oblečením v bílé či pastelové barvě), dává filmu paradoxně určitý faktor lidskosti. Nick Robinson, jenž zde ztvárnil postavu Ollyho, je bohužel jen jedním z mnoha zapomenutelných romantických chlapců, cíleně stylizovaných do kombinace rádoby drsného citlivého slaďouška.

Upřímně, celý příběh není ničím jiným než novodobou verzí pohádky o krásné zakleté princezně ve věži či zámku, kde ji vězní čarodějnice a nakonec odtamtud musí být vysvobozena statečným princem. Ještě dát si pusu v západu slunce, zlé čarodějnice a zakletí se navždy zbavit, a máme happyend jako vyšitý. Už nějakou dobu však takovýto prvoplánový příběh (a ano, je vážně dost naivní a jednoduchý, ačkoli se snaží o vyvolání napětí a náznaky dramatičnosti) nevznikl, a o čisté, žádnou akcí nezkalené romanťáky je prostě zájem. Vezmeme-li navíc v potaz, že v daném žánru už toho zase tolik moc nového vymyslet nejde, vlastně můžeme film doporučit. V rámci možností je totiž relativně povedený, a jste-li citlivá duše toužící po sladkém útěku z reality, určitě si přijdete na své.

Kdy a kde dávají film: Všechno úplně všechno

30.6.2017 | Káťa Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout