Deep Purple v Praze dokázali, že k ledu rozhodně nepatří

 Deep Purple v Praze dokázali, že k ledu rozhodně nepatří80%

Na pražské zastávce turné s mazaným názvem The Long Goodbye britští hard-rockeři Deep Purple ukázali, proč je na loučení ještě brzo. V rámci dvouhodinového setu odehráli nové skladby z alba inFinite i staré osvědčené pecky, a rozproudili tak krev pamětníkům i mladým uším.

Mé pocity před koncertem žijících legend jako jsou Deep Purple bývají různé – od nepřiznané skepse, přes záchvaty (v mém věku možná poněkud umělé) nostalgie až k sebemrskačským myšlenkám, proč jsem se nenarodila o x let dřív. Nakonec, po dvou hodinách neskutečných hudebních kreací, jsem se nezmohla na víc než "až mi bude přes šedesát, chci být jako Deep Purple".

"Párplům" předskakovala (tak jako ve většině evropských měst v rámci jejich turné) kanadská skupina Monster Truck, která kombinací jižanského rocku, blues a hard rockových skladeb navodila živou atmosféru (ač úspěch měli i z reproduktorů puštění Offspring a jejich Kids Aren’t Alright).  

Když se pak na obrazovce objevil povědomý výjev ve stylu Mount Rushmore vysekaný do ledu, zdálo se, že zmiňovaná nostalgie je více než na místě. Vždyť Deep Purple in Rock, na jehož obal ona zledovatělá verze odkazovala, bylo vůbec první studiové album tehdy nové sestavy kapely s Ianem Gillanem a Rogerem Gloverem… Jak se však postupně ukázalo, na nostalgii se v řadách Deep Purple moc nehraje.

Kapela nastoupila zpoza ledové zdi za prvních tónů titulní skladby z inFinite Time for Bedlam, následně rozproudila publikum hity jako Fireball nebo Bloodsucker, a pak se vrhli na nový materiál.

Některé skladby, které vám teď zahrajeme, možná budete znát, no a některé možná budeme znát my...

zpěvák Ian Gillan

Osobně jsem se nejvíc těšila na meditativní The Surprising a Birds of Prey a k mému milému překvapení obě zazněly a živá interpretace předčila má očekávání. Především neuvěřitelné kreace Dona Aireyho, který s DP hraje od roku 2002, působily chvílemi skutečně nadpozemsky. Klávesista si také získal srdce českého publika, když v rámci jednoho ze svých sól přehrál mimo jiné úryvky z Mr. Crowleyho, Dvořákovy Novosvětské a zejména Smetanovy Vltavy.

Hlas Iana Gillana má i po letech neuvěřitelnou sílu, a i když člověka napadá, že "to tehdy v sedmdesátkách musela být bomba", když ještě skákal a běhal po pódiu, nezbývá než i dnes uznale pokyvovat hlavou nad jeho rozsahem.

Deep Purple vůbec promlouvali, jak to má být, hlavně hudbou. Chvílemi se zdálo, jako by člověk přihlížel nekonečnému jamu skupiny talentovaných muzikantů. Sólující Steve Morse společně s Aireym si pohrávali s progresivními melodiemi a na své si ke konci setu přišli i zakládající člen DP bubeník Ian Paice s basákem Gloverem, když si vystřihli společné sólo.

Záznam z koncertu v roce 2007

Dle očekávání měla největší úspěch skladba Smoke on the Water, při které na velké obrazovce probíhaly obrázky novinových ústřižků o požáru na koncertě Franka Zappy, odkazující na okolnosti jejího vzniku. Ikonický refrén na závěr setu hřímala celá aréna stejně jako gospelovou linku následující skladby Hush. Kapela zahrála mimo jiné i pecky jako Perfect Strangers, Black Night nebo Space Truckin‘ - ani na chvíli se nezastavila v nostalgickém zadumání (kromě zmiňované The Surprising).

Jediným stínem na jinak perfektní show byl zvukově místy poněkud utlumený zpěv (s tím se potýkali i Monster Truck). 

Deep Purple nicméně ukázali, jak vypadá poctivá muzika, že hard rock v jejich pojetí oplývá opojnou energií. A také, že jejich hudební pramen ještě zdaleka nevyschl (ani nezamrzl)...

Foto: Karel Šanda, Live Nation CZ

Názor informuji.cz: 80%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

O2 arena nabízí i další akce

Umělci:

Místo konání: O2 arena

Další hudební novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!