Když si frontman skupiny Greg Gonzalez před pěti začal na koleji na Texaské univerzitě v El Pasu nahrávat první skladby Nothing's Gonna Hurt You Baby, I'm A Firefighter nebo Dreaming of You a vznikla z nich první deska /., bylo to něco jiného a pocitově stejně jakoby známého. Hudba, která by mohla třeba v nějakém zakouřeném kabaretu ve čtyři ráno zachycovat a umocňovat nějaký neopakovatelný okamžik, stejně jako kdekoli jinde. Kapela se rozšířila o další členy, přesunula do New Yorku a odtud o sobě začala dávat vědět světu. 

Pokud se dnes člověk podívá například na jejich stránku na Spotify, má dojem, že je to velmi čerstvě zrozená kapela s pár zajímavými a velmi ambientními písněmi, a je zvědavý, co dalšího tam přibude. Kapela je však na světě již pět let a za tu dobu přivedla na svět sedm sice velmi dobrých, ale stále stejných písní. Plus nyní nové album, ve kterém je těžké rozeznat nové písně od starých, stejně jako na koncertě v pražském klubu Roxy. 

Vyprodaný koncert odstartoval na pódiu skoro nezpozorovatelný DJ. Když skončil, tak se osazenstvo zakouřené Roxy začalo zvedat ze země a s napětím očekávat čtyři celkem nenápadně vyhlížející muzikanty. Ti si však dali až příliš na čas, což působilo trošku nesympaticky a hlavně zbytečně, v porovnání například s koncertem britské Daughter, která je stejně stará a daleko známější.

Jakmile se na pódiu v mizejícím kouři objevili, fanoušci, kteří na koncertě zřejmě nebyli poprvé, začali jásat a Greg Gonzalez nasadil jako první jeden z jejich hitů K. I když při tak malém počtu skladeb není vlastně tak jednoznačné, co je hit. Pak pokračovali dalšími staršími skladbami, které proložili i titulní písní Apocalypse ze stejnojmenného alba, které vyjde na začátku června.

Pomalé pohyby kapely, tlumená světla hrající v tónech modré a červené, líně se vlnící kouř ať již z cigaret nebo kouřostrojů hezky dotvářely atmosféru k melancholicky laděným písním. V těch je nejvýraznějším prvkem hlas frontmana Gonzaleze, který jím dovede přivést diváka do zasněné nálady a zároveň stavu, kde stejně jako v jejich textech nejsou žádné výčitky ani lítost a snad ani smutek. Hudba Cigaret je o prožitku nějakého konkrétního okamžiku, který pominul, a vzpomínkách na něj či na někoho. 

Druhá poloha, která byla na vystoupení celkem citelná byl bohužel sklon ke klišé, patosu. A i když má každá píseň sama o sobě něco silného, společně za sebou znějí bohužel všechny skoro stejně. A to i ty z nového alba, z nějž zazněly dvě. Další věc je, že celý koncert působil dojmem, že hudba promlouvá především k divoce zamilovaným teenagerům a nezvládá mít širší platnost. Nehledě na to, že členové kapely do vystoupení nedávali příliš energie a působili unyle. I když je stejně dobře možné, že toto je spíše trend současných kapel a doba divokého Iggy Popa je už dávno pryč.

Možná přijedou Cigarettes After Sex znovu a možná ostatní skladby z nového alba budou jiné s viditelným posunem. A možná zůstanou ve své současné poloze, což vadit nebude, je přece jen skvělá, ale pro dobrý koncert možná nedostatečná.

11.4.2017 | Alžběta Čermáková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout