A přesně o tomto soudním řízení mezi Deborou Lipstadt (Rachel Weisz) a Davidem Irvingem (Timothy Spall) film Popírání holocaustu je. Irving, který se tématice Hitlera a 2. světové války věnuje celý svůj život, považuje Debořinu práci jakožto přednášející i spisovatelky za urážku na cti, pokus o snížení důvěryhodnosti a znehodnocení svého celoživotního díla. Deborah, která se s kýmkoli, kdo věří, že holocaust je smyšlený a reálně neproběhl, odmítá bavit, což David Irving používá ve svůj prospěch - tedy jako projev toho, že Lipstadt nemá pro potvrzení holocaustu žádné důkazy.

Soud probíhá v Londýně, tedy podle britského práva, s nímž nemá Deborah Lipstadt valné zkušenosti. Naštěstí si je vědoma toho, jak důležitým historickým momentem se rozsudek soudu může stát, a proto se vyzbrojí týmem skvělých právníků v čele s Richardem Ramptonem (Tom Wilkinson). Její spolupráce s týmem však vede k nejednomu konfliktu, neboť jejich právnický přístup přináší odlišnou představu o průběhu soudu. Je potřeba si ujasnit i takové zásadní otázky, jako co je vůbec cílem soudního řízení - prokázat nevinu Lipstadt, prokázat vinu Irvinga, prokázat existenci holocaustu, nebo snad ještě něco úplně jiného...?

Ne nadarmo se v originále film jmenuje "Denial", tedy pouze "popření". Hlavním tématem je sice boj proti lidem popírajícím myšlenku holocaustu, boj za pravdu, pro potřeby prokázání takové historické pravdy je však potřeba popřít i vlastní ego, zapřít sebe sama. To je pro Deboru velkou výzvou. Je zvyklá mluvit sama za sebe a nechat mluvit všechny, jichž se téma týká. Není zvyklá sedět, mlčet a důvěřovat ostatním. Zapření sebe je zde úplně stejně zásadním motivem filmu, jako popření existence jedné z hlavních funkcí koncentračních táborů.

Po filmařské stránce je snímek bohužel absolutně nezajímavý. Jako by tvůrci doufali, že silné téma a fakt, že film rekapituluje skutečné historické události, stačí k udržení divácké pozornosti. Z postav není nikdo tak úplně sympatický, všichni jsou trochu otravní. Neinovativní kamera a občas zmatené dialogy také moc k zábavnosti nepřidají. Možná jsme ale jen rozmazlení tím, jak většina amerických filmů ukazuje i nezajímavé kapitoly historie v přehnaných barvách a s přehnanými hlubokými podtexty a rodinnými dramaty u každé ze zobrazených postav.

Jedná se o kapitolu dějin, kterou bychom asi měli znát všichni, a půjdete-li na film do kina bez valných očekávání, nebudete nejspíš ani zklamaní. Pokud vás však silné téma a relativně dobré obsazení navnadí na nadprůměrný filmový zážitek, vaše dojmy asi moc pozitivní nebudou. Lze to shrnout tak, že Popírání holocaustu je jedním ze snímků, jejichž zhlédnutím nic nezkazíte a na něž si po pár dnech už asi nikdy nevzpomenete.

Kdy a kde dávají film: Popírání holocaustu

31.3.2017 | Káťa Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout