Kavárny přece jen nejsou ono. Je tam hluk. Ale znáte to, spousta umělců píše právě tam. I Hans Rath to zkoušel.  Co-workingové centrum se ale zdálo jako lepší. A nejspíše se to i příjemně odráží do stylu, jakým je román psán. Autor je psycholog, a tak si tyto dějové linie zasahující do nejzažších koutů lidské duše připravil opravdu důkladně. A pak si už jen sedl a v tichu a klidu, nikoliv však rozptylován kavárnou či domovem, začal psát. O tom, jak Ďábel je taky jenom člověk.

Dokonalé metafory, nic tu není navíc

Pokud by si odvážný čtenář troufal odhadnout, jak dlouho takové napsání románu trvalo, vzal by v potaz jistě svěžest a šmrnc a netipoval by dlouhý čas. Tohle muselo vzniknout snad na jeden zátah! Celý to vyznívá jako něco, co bylo velmi dobře promyšleno, proplánováno, a pak si autor na pár dní sedl, o sobě moc nevěděl, a v hluboce ponořeném stavu se ponořil do své hlavy, kde se začínal odehrávat dramatický film. 

Zajímá vás, proč si autor zvolil právě co-workingové centrum? Hans Rath k tomu ve svém rozhovoru říká:

„Navštěvuji takzvané co-working place neboli sdílený pracovní prostor. V mém případě se jedná o poschodí v bývalé továrně. Člověk se posadí tam, kde je zrovna volno, vytáhne notebook a pustí se do práce. Je to podobné jako v kavárně, ovšem s tím rozdílem, že máte k dispozici vysokorychlostní internet a všude jsou elektrické zástrčky. A všichni lidé jsou tam kvůli práci, což má za následek podstatně klidnější pracovní atmosféru ve srovnání s kavárnou. Podle mě jde o cenově výhodnou a nesmírně flexibilní možnost, když člověk potřebuje vypadnout z bytu, ale nechce si neustále pronajímat kancelář.“

A proč zvolil zrovna příběh, ve kterém se ďábel pokouší z role klienta koupit duši svého psychologa, načež se nám vše překlopí do mysteriozního dramatu?

„Bůh a ďábel symbolizují nejstarší konflikt v lidských dějinách. A třebaže svět je den za dnem komplikovanější a neprůhlednější, zdá se, že se jednoduchý princip dobra a zla neopotřeboval. Naopak. Zjišťuji, že z komplikovaných struktur se nakonec často vyklube jednoduchý dualismus.“

A tak lze této knize připsat ještě další plus! Název knihy dokonale vystihuje to, co v ní najdete.

Snad je to zrcadlo hrůzy?

Spíše zrcadlo lidské povahy, která má sklony sklouznout k čiré hamižnosti, při níž zůstávají za dotyčným mrtvoly větší, menší, nebo i drobné mrtvolky ve formě zraněných srdcí druhých. Od těch nejjemnějších záchvěvů až po drsné vražedné úmysly - to všechno je člověk. Podivný tvor, jehož dokonalým odrazem je právě ten kníže pekel, hlavní hrdina této knihy, který se pokouší koupit duši svého psychologa. A že všechno je vlastně úplně jednoduché, přičemž šeď našich dnů je jen promíseným odrazem běloby a černoty. 

9.4.2017 | Renata Petříčková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout