Ostřílený herec Aleš Procházka se potkává se svou kolegyní Danou Batulkovou v agenturní čekárně, aby mezi sebou přivítali nezkušeného mladíka Jiřího Hánu. Cílem této nesourodé trojice je získat svou vysněnou roli a chce pro to udělat cokoliv. Žádný z nich ale přesně neví, co by to mělo být. Netuší, zda vůbec něčeho dosáhnou a co by jim k tomu mohlo pomoci. Jistí si totiž nemohou být ničím, protože pravidla se neustále mění. Dostanou text, který jim však blonďatá asistentka Henrieta Hornáčková brzy zase změní. A jejich sebevědomí se s každou další proměnou začíná rozpadat stejně tak, jako jejich sny a naděje.  

Již od počátku hry je jasné, že Konkurz není v žádném případě pouze o hercích, ale že se jedná o jakousi paralelu existence člověka v současném světě, v němž si nemůžeme být ničím jistý. Humornou složku, která hraje v inscenaci zdánlivě prim, protíná hořký podtón, který nutí k zamyšlením nad tím, zda vlastně my všichni nejsme jen loutkami zbytečně čekajícími na nesmyslné rozkazy od někoho, koho vlastně ani neznáme, ale stejně má nad našimi životy neuvěřitelnou moc. 

Hra, kterou v Městských divadlech pražských zrežíroval Ondřej Zajíc, pochází z pera úspěšného francouzského scénáristy, herce i režiséra Jeana-Clauda Carrièra. Ten získal mimo jiné prestižní ocenění BAFTA za nejlepší adaptovaný scénář ke snímku Nesnesitelná lehkost bytí, který byl natočen podle stejnojmenného románu českého spisovatele Milana Kundery. Spolupracoval také na Goyových přízracích i Valmontu Miloše Formana. I proto je jasné, že divadelníci pracovali s textem skutečného velikána. A Divadlo Rokoko se chopilo jeho díla se ctí. 

Divadlo totiž dokázalo naplno využít mnohovrstevnatosti textu. Pozorný divák najde ve hře kromě vtipných hlášek také děsivý odraz našeho světa, na své si přijde ale i méně náročný návštěvník, protože i komická dějová linka je vynikající a rozhodně nechybí místa, kdy se směje celé hlediště. Žádná prvoplánová komedie se ale nekoná! Dalším velmi oživujícím prvkem jsou scény, kdy je publikum vtahováno do hry a stává se tak součástí celé inscenace, v níž se začínají ztrácet linie mezi tím, co je ještě hra a co zkutečnost. 

Velkou zásluhu na celkovém kvalitním provedení inscenace mají bezpochyby také samotní herci. Jiří Hána se do role plachého hereckého amatéra hodí výborně a sledovat jeho postupný “konkurzový” vývoj je neuvěřitelně zábavné. K velkému posunu v průběhu hry dochází také u Dany Batulkové a Aleše Procházky, kteří se začínají proměňovat ze sebevědomých profíků na uzlíčky nervů, kteří se nechávají manipulovat povýšenou sekretářkou Henrietou Hornáčkovou a ředitelem agentury Zdeňkem Dolanským. A sem tam na scénu vyskočí i zestárlý ďábel Jaroslav Vlach. 

A tak jediným výhercem prapodivného konkurzu jsou diváci, kteří si ve hře mohou najít vždy něco jiného a užít si mistrovství herců i genialitu předlohy nabízející hned několik výkladů. A pokud jste nepřišli na ten správný, můžete přijít zase zítra. Čekárna agentury Svět je tu pro vás vždy a spolu s ní i herci donekonečna usilující o svou osudovou roli. 

Foto: Městská divadla pražská 

15.3.2017 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout