V této sezóně jste zahájili novou etapu Divadla v NoD. V čem spočívá největší změna?  

K největší proměně došlo již začátkem této sezóny, kdy NoD začal připravovat inscenace ve své vlastní produkci. Od září roku 2016 se tedy nesoustředíme jen na spolupráce s různými soubory a nefungujeme jen jako stagiona pro různá hostování. Vytváříme novou linii vlastních inscenací, které spolu tvoří jednotnou dramaturgii. 

Co bylo nutné změnit nebo zařídit, abyste mohli uvádět své vlastní hry? 

Nejprve bylo nutné dát celé nové linii nějaký směr. Když vytváříte vlastní repertoár, musíte přesně vědět, jaké divadlo chcete dělat a jakými tématy se chcete zabývat. Váš osobní vklad musí být mnohem větší, než když „pouze“ poskytujete prostor souborům s již hotovými projekty. A je to samozřejmě daleko náročnější systém, jak produkčně, tak i provozně. Postupně, za chodu, tomu naše divadlo uzpůsobujeme. 

Narazili jste při tom na nějaké velké překážky?

Já si myslím, že to probíhá dobře. Náš tým je funkční a připravený věnovat proměně Divadla NoD maximální úsilí. Je to samozřejmě i finančně náročnější. Člověk si musí dobře rozmyslet, do čeho jít a co si může dovolit. Pro tuto sezónu tak chystáme zatím tři vlastní nové premiéry. 

A u tří premiér zůstanete i pro další sezóny? 

Ano, plán je zatím takový, že uvedeme každou sezónu tři naše premiéry, což je pro nás zvládnutelné jak provozně, tak finančně. Cíl, ke kterému bychom chtěli dojít, je vytvořit z NoDu divadlo s repertoárem složeným z vlastních inscenací. Ten by byl pak doplněn ještě o linii inscenací mladých tvůrců. 

Vaše první inscenace nese název Ve dne v noci a zabývá se velmi současným tématem teroristických útoků. Proč jste si vybrali zrovna toto téma pro svou první vlastní divadelní inscenaci? 

Pro první dvě první sezóny jsme si stanovili téma stého výročí vzniku Československé republiky. To znamená, že se v širším smyslu pokusíme podívat na to, jak se za těch sto let naše společnost změnila, jak se cítíme v současném světě a s jakými problémy se potýkáme. A jeden z prvních velkých problémů, o kterých dnes slyšíme, je právě terorismus, jímž se inscenace Ve dne v noci zabývá. My se na něj ovšem díváme trochu jinak než jako na globální otázku, spíše nás zajímaly malé osobní příběhy obyčejných lidí, které spojuje určitá tragická událost. 

Premiéru už máte za sebou, jaké jsou první ohlasy? 

Zatím máme spoustu pozitivních reakcí, za které jsme moc rádi. Vyšlo několik kladných recenzí a velmi zajímavé jsou pro nás rozhovory s diváky po představení. Mám pocit, že inscenace splnila svůj účel, kterým bylo spíše vyprávět příběhy drobného hrdinství, nikoliv strašit diváky hrozbou terorismu. Naše postavy jsou inspirované příběhy skutečných lidí, a takových příběhů jsme s režisérkou Kashou Jandáčkovou při psaní scénáře prošly obrovské množství. Tyhle příběhy dokazují, že hrůza, kterou teroristické útoky vyvolávají, v mnoha lidech probudí spíše to dobré, než to špatné, co v nich je. 

Autorský text inscenace vychází z reálných dokumentů a materiálů, takže se jedná částečně o „divadelní dokument“. Je tohle směr, kterým se chcete i v následujících inscenacích vydávat? 

Nové umělecké vedení Divadla NoD tvořím já s Jankem Lesákem, což je režisér, se kterým se společně dlouhodobě věnujeme právě autorskému divadlu. A tak jsme si logicky řekli, že se v NoDu zaměříme především na to, čili ne na pevné texty, ale na tvorbu, která se volně inspiruje různými tématy. To je pro nás určující. A dokumentární divadlo je s tím hodně spojené, protože když člověk vychází z ničeho, tak obvykle sahá k reálným materiálům. Spíš než k předlohám nebo k literatuře se obrací třeba k novinám. Nechceme ale pracovat jenom dokumentárním způsobem, naopak v příští sezóně nabídneme divákům několik inscenací, které budou mnohem víc scifi než dokument.

V této sezóně vás tedy čekají ještě dvě další premiéry, mohla byste je přiblížit? 

Druhá naše premiéra je paradoxně jediná výjimka ze zaměření na autorské divadlo. Jedná se o text s názvem Evropa, který napsal britský dramatik David Greig. Hra je o dvou uprchlících, kteří se ocitnou na malém nádraží, které, ač se jedná o britský text, připomíná nádraží třeba v severních Čechách. Inscenace pak vypráví o tom, co s obyvateli malého městečka udělala přítomnost těchto dvou nevinných a rozhodně ne nebezpečných lidí.  

A ta třetí? 

Třetí premiérou bude zase autorská inscenace režisérky Lindy Duškové. Hlavní téma, jímž se s Lindou zabýváme, je strach, a částečně vycházíme z komiksové série Neila Gaimana Sandman. 

A jaké jsou vaše plány pro další divadelní sezónu? 

V příští sezóně se už budeme věnovat čistě autorskému divadlu. Máme zatím rozpracované tři další projekty, z nichž jeden bude určitě režírovat právě Janek Lesák, a to inscenaci o rozpadu Československa, kterou připravujeme ve spolupráci s jedním slovenským divadlem. Výsledný tvar by se hrál paralelně v obou divadlech současně, ve stejný večer u nás i na Slovensku. Opět se budeme snažit hlavně o současný pohled. Ptáme se na to, jestli pro nás stále něco znamená fakt, že jsme byli v minulosti občané jedné země, nebo jestli je nám to už dnes jedno. 

Takže pro vás budou nosná především aktuální společenská témata? 

Ano, myslím, že to autorské divadlo k tomu vybízí. Je zajímavé si všímat toho, co se děje kolem nás, a zprostředkovávat divákovi nový pohled na každodenní témata. 

Na jaké publikum vlastně cílíte? 

Pro nový repertoár Divadla NoD se snažíme vybudovat také nové publikum. Myslím si, že cílíme hlavně na lidi, kteří jsou hodně podobní nám. Hledáme diváky, které zajímá aktuální dění a takové, kteří si vybírají divadelní představení také podle tématu, jež je zaujme. Chtěli bychom diváky, kteří s námi budou zůstávat po představení na baru a budou nám říkat, co si zase oni myslí o světě. 

A na jaké herce se mohou tedy diváci těšit v Divadle NoD? 

V inscenaci Ve dne v noci hraje Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jiří Roskot a Jan Meduna. Na jevišti je také kapela Killiekrankie. V dalších inscenacích se pak objeví třeba Elizaveta Maximová, Marie Štípková, Hynek Chmelař či Kateřina Dvořáková. Doufáme, že se kolem Divadla NoD postupně utvoří stálejší okruh spolupracovníků, které budete moci v našich inscenacích vídat pravidelněji. 

Podle čeho herce vybíráte? 

Nejvíc nás baví herci, kteří nepředstírají, že jsou někdo jiný. Těžko se to popisuje, ale jde nám o to, aby byl na jevišti vždycky víc ten herec než postava, kterou hraje. Myslím, že to je takový typ herectví, které autorské divadlo vyžaduje. Od herců tenhle druh divadla potřebuje velký vklad a ochotu promítat do něj svoje vlastní názory a inscenaci spoluvytvářet. Proto potřebujeme takové herce, kteří jsou do toho ochotní jít a kteří se nebojí na jevišti vystoupit také za sebe samé.

A jak jste celkově spokojená s naplňováním těchto vašich vizí? 

Zatím máme za sebou „jenom“ jednu premiéru, takže se to dá zatím jenom těžko zhodnotit. Myslím si, že se nám zatím daří to, co jsme si vytyčili, ale bude to ještě dlouhá cesta. A my doufáme, že se naši diváci na tuto cestu s námi vydají rádi. Podle prvních ohlasů to zatím vypadá, že tomu tak bude, a z toho máme velkou radost.

7.2.2017 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout