Jackie Kennedy se vyrovnává s obrovskou ztrátou, a zatímco je stále ještě v šoku, musí ihned soustředit své síly na to, aby reagovala "správně" vůči veřejnosti, byla podporou pro své děti při vyrovnávání se s tou hroznou novinou, a během toho, co se do Bílého domu stěhuje nový prezident se svou ženou a Jackie řeší, jak v budoucnu vyžije a co všechno bude muset rozprodat, současně organizuje pro svého muže pohřeb. Navíc je zde další hrozba - když byl její muž zavražděn, je vůbec bezpečné se ukazovat s dětmi na veřejnosti, natož se dlouze a okázale promenádovat ve smutečním pochodu spolu s dalšími význačnými státníky? Stojí dobré jméno zemřelého manžela vůbec za takový risk?

Hrozivý, depresivní hudební podkres provázející téměř bez přestávek celý film (autorem hudby je Mica Levi) a možná příliš blízké záběry na zasmušilou tvář Natalie Portman nejvíce vystihují základní charakteristiky tohoto životopisného dramatu. Ačkoli na to může mít vliv mírně umělecký (téměř čtvercový) formát filmu, kamera se zdá být často velice nepřirozená a střih stejně tak, jako kdyby se film snažil cíleně a opakovaně převést nepříjemné překvapení ve formě smrti JFK i na pocity diváků v sále. Ti budou překvapeni možná i tím, že většina postav vyjma Jackie samotné vůbec není představena, a divák tak až později zjišťuje, na koho se to vlastně celou dobu díval.

Mainstreamoví návštěvníci kin budou také asi marně hledat příběh. Děj skáče tam a zpět, spousta scén se třeba i několikrát opakuje, kromě špatné nálady však nic moc nepřináší, nijak se nerozvíjí a nutí ledatak k neustálému koukání na hodinky. Tvůrci filmu možná zamýšleli navození atmosféry bezcílné prázdnoty, která po vraždě prezidenta jistě v Americe vznikla, alespoň mírné náznaky dynamičnosti či určitého směřování by však filmu neuškodily.

Natalie Portman do své role nejspíš opravdu dala vše, díky snaze o pomalou mluvu a přízvuk však působí spíše uměle, strojeně, trouchu hloupě a prázdně, jako panenka bez duše, navíc když co chvíli chce něco jiného, než aby vyvolávala dojem sice šokované, ale stále moudré a národem milované první dámy. Tak či tak ale není její nominace na Oscara žádným překvapením. Již několikrát jsme byli v předchozích letech svědky vítězství filmů kvůli ničemu jinému než tématu, jež se rozhodly zpracovat.

Ze všech stránek, z nichž se jde na tento film podívat, je však alespoň jedna skutečně pozitivní. Tou je pomyslné rozloučení herce Johna Hurta, který zemřel na rakovinu týden před českou premiérou filmu. Hurt, známý především z Vetřelce, zde ztvárnil kněze, který nešťastné a psychicky vyčerpané Jackie radí při jejím přemítání o osudu, o příčině všeho jejího trápení, o Bohu a o tom, kam dál. Každopádně je Jackie filmem, na nějž lze jít do kina buď kvůli hereckým výkonům, nebo kvůli tématu, nebo kvůli hudbě, nebo možná kvůli náladě, kterou navozuje... navzdory propracovaným jednotlivým složkám výsledného díla je však celkový dojem depresivní, zmatený a unavující. To první možná bylo účelem, o zbytku lze pochybovat.

Kdy a kde dávají film: Jackie

1.2.2017 | Káťa Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout