V pokračování bestselleru Než jsem tě poznala autorky Jojo Moyesové se vracíme zpátky do života Louisy Clarkové. Snad každý, kdo četl předchozí díl, přemýšlel, co teď s Louisou bude. Zda se vrátí do svého starého života, nebo jí tragédie, která jí zasáhla, změní. Jaký je její život bez Willa? To popisuje kniha Život po tobě.

Druhý díl tak čtenáře rozdělil na dvě půlky - ta první knihu miluje a pokračování vítá, ta druhá nechce o pokračování ani slyšet, chce si uchovat ty pocity z předchozí knihy a chce nevědomky neustále dumat nad tím, co asi Louisa dělá a jak skončila.

První díl se většině lidí vryl do srdce, ať už příběhem, emocemi či autorčiným stylem psaní. Každý soucítil s Louisou a přál si, aby to bylo jinak. Do poslední chvíle jsem myslela, že kniha bude mít šťastný konec, ale bohužel. Život po tobě už není tolik nabitý emocemi a už si u něj nevypláčeme oči. Musím přiznat, že je o něco málo slabší, ale není špatný. První kniha holt nastavila laťku vysoko a bylo těžké ji překonat. 

Druhý díl tak čtenáře rozdělil na dvě půlky - ta první knihu miluje a pokračování vítá, ta druhá nechce o pokračování ani slyšet, chtějí si uchovat ty pocity z předchozí knihy a chtějí nevědomky neustále dumat nad tím, co asi Louisa dělá a jak skončila. Já jsem naopak ráda, že tady druhý díl je. Vždycky mě zajímá, jak pokračuje život hlavních hrdinů, nehledě na to, že v předchozí knize byl otevřený konec a já nemám ráda nedořešené záležitosti.

Teď už k samotné knize. Louisa po smrti Willa odjela do Paříže s pocitem, že se tak se ztrátou milované osoby rychleji smíří, ale její plán se jí nevyplnil. Vrací se do Londýna, kde začne bydlet v bytě koupeném z Willova dědictví, pracuje jako servírka v bistru/kavárně na letišti a její život je obyčejný. Navštěvuje svou rodinu a čas od času si zasteskne. Až do jedné chvíle. Tento moment obrátí její život vzhůru nohama.

Styl knihy je jednoduchý, chytrý, srovnatelný s předchozím a do příběhu se začtete hned. Chvílemi jsem měla chuť vstát a jít Louise domluvit, naštěstí to zanedlouho udělala za mě jiná postava z knihy. Nechci prozrazovat detaily, ale v knize přijde vzrat, který rozhodně málokdo čeká a tím je pro mě ta kniha výjimečná. V mnohých pasážích je napínavá. V některých momentech jsem si myslela, že kniha skončí špatně a modlila jsem se, aby to tak nebylo. Pak se všechno obrátilo o sto osmdesát stupňů a já byla ráda, že bude Louisa žít poklidný a šťastný život, až do chvíle než přišla další „pohroma“. A tak neustále dokola, až do konce. Kniha mě udržovala v jakémsi napětí po celou dobu čtení. Nejedná se o napětí, které pociťujete při čtení detektivky, nýbrž takové během, kterého soucítíte s člověkem či postavou. Louisu jsem si zamilovala už od první chvíle a to vydrželo i v této knize. Občas mě štvala, nebo mi přišla hrozně hloupá. Ale nakonec jsem veškeré její jednání pochopila.

Slza mi neukápla, ale cítila jsem, že některé pasáže působí na místo, kde se skrývají emoce z knihy Než jsem tě poznala.

Celkově se kniha čte dobře, příběh je příjemný a čtivý, nechybí napětí, humor a ironie, ale Jojo se dotýká také jiných emocí. Slza mi neukápla, ale cítila jsem, že některé pasáže působí na místo, kde se skrývají emoce z knihy Než jsem tě poznala. Některé momenty se dost opakují, ale nezabírají příliš místa, takže se dají přečíst rychle a nijak to nekazí posun v ději. Velmi se mi také líbí odkrývání minulosti Willa. V prvním díle se dozvíme, jaký je teď, ale už nevíme, jaký byl před nehodou. Kladně hodnotím také to, že postavy nestojí na jednom místě a proměňují se. Vidíme zde změny samotné Lou, ale i její rodiny. Lou se vypořádává s nástrahami života po Willovi po svém a sledujeme jednání člověka, který přišel o blízkého přítele. Neočekávejte racionální jednání, Lou si občas není sama sebou jistá a váhá. Tento aspekt její povahy autorky velmi dobře do knihy promítla.

Knihu rozhodně doporučuji, i v případě, že jste nečetli první díl. Autorka chtěla ukázat, jaký je život po smrti blízkého člověka, a to se jí povedlo překonat maximálně. Čekala jsem, že bude vařit z vody, ale ona vytvořila zajímavý příběh se skvělou zápletkou.

25.1.2017 | Katka Čajanková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout