Že se nemá míchat pracovní a milostný život, je dlouho známou pravdou. Zejména pak nacházíte-li se uprostřed světové války a máte-li dostatečné postavení na to, abyste ovlivnili její průběh a výsledek. V takové situaci by si člověk měl vybírat hodně obezřetně, komu věří, do koho se zamiluje a s kým bude sdílet své lože, svá tajemství i naděje na budoucnost po válce.

Dva mistři přetvářky s tvářemi Brada Pitta a Marion Cotillard mají za úkol se zúčastnit tajné mise a zabít německého velvyslance v Casablance. Předstírat zamilovaný pár je ze začátku jen dalším těžkým, ale splnitelným úkolem Maxe a Marianne. Čím více času spolu tráví, tím méně své city musí hrát, zejména když oba vědí, že na misi mohou přijít o život. Pod tlakem neustálého nebezpečí je riskem stejně úplně vše, a s pocitem, že nemají moc co ztratit, překročí nepsané hranice pracovního vztahu.

Setkali se však právě díky tomu, že jsou oba odborníci na předstírání - vztahů, pocitů, identity. Jak si mohou být jistí, že po skončení mise tomu druhému mohou věřit? Co když je to jen další důmyslná hra za účelem získání dalších informací a ovlivnění dalších událostí? Jejich láska může skončit vlastizradou. To je risk, kterého si jsou oba vědomi.

Ačkoli si ani jedna z hlavních postav nepotrpí na velké představování a blábolení o minulosti, budovat pověst zde není potřeba. Obě hlavní postavy, aniž by potřebovaly uměle navozovat pocit legendy, o níž se šušká, čistě tím, jak hladce odvádí svou práci a jak profesionálně přistupují k překážkám, ukazují hluboký charakter. Celý film stojí pouze na Maxovi a Marianne, a stojí pevně.

Režijní schopnosti Roberta Zemeckise v kombinaci s profesionalitou hlavní herecké dvojice jsou zde sázkou na jistotu. Film nenudí a navzdory tomu, že by mu možná místy slušela alespoň o trochu větší dynamičnost, v něm žádná úplně hluchá místa nenajdeme. I když je však vše skvěle zahráno i natočeno, něco málo filmu chybí k uvěřitelnosti. Těžko říct, zda je to Marion Cotillard, v jejímž výrazu nejde přesně poznat, co má být ještě opravdová láska a co už přetvářka, či zda jsou to počítačové vizuální efekty, které snímek trochu vytrhávají z reálné roviny. Vše se zdá na pohled trochu příliš dokonalé, než aby to byla pravda.

To však nic nemění na tom, že se jedná o jeden z nejlepších filmových zážitků začátku letošního roku. Napětí, láska i nebezpečí války, opatrnost při výběru slov i odhalení citů v kontrastu s hazardováním se životem, uvědomění si své role pro průběh války a s tím spojená rizika, to vše je na svém místě a v divácích to s jistotou vyvolává silné emoce. Čím méně divák o filmu ví, tím jednodušší je nechat se strhnout příběhovou linkou s několika překvapivými dějovými zvraty. Sečteno a podtrženo, jména tvůrců, téma i prostředí filmu slibují určitou úroveň filmového zážitku, a to se jim bez problému daří i naplnit. 

Kdy a kde dávají film: Spojenci

24.1.2017 | Káťa Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout