Paterson je poetickým náhledem do života řidiče autobusu číslo 23 a jeho ženy. Obě hlavní postavy - tedy Paterson a Laura (a lze vlastně přidat i buldoka Marvina, který se v podstatě jenom válí na gauči) - jsou extrémně introvertní umělecké duše, každý však svým vlastním způsobem. Zatímco Laura (Golshifteh Farahani) tráví svůj život převážně sama doma, je kreativní, nápaditá, všechno pomalovává černobíle a každý den přichází s jiným plánem na "splnění svého velkého (pokaždé jiného) snu", Paterson (Adam Driver) nepoužívá počítač ani telefon, řídí se svými hodinkami a na základě nich jede svůj stereotypní den přepnutý na autopilot, takže většinu myšlenek věnuje úplným drobnostem, které pak ve formě básní píše do svého tajného notýsku. 

Film je vlastně samotný jednou velkou básní. Jednotlivé dny tvoří sloky, v nichž se opakují tytéž verše, tytéž pohledy na tytéž části Patersonova stereotypního programu. Sem tam se něco změní, jednou se porouchá autobus, jednou není Laura ráno v posteli, jednou potká Paterson cestou z práce holčičku, která také píše básně. Stejně jako Patersonova poezie i jeho týden zachycený filmem se postupně rozvíjí, v pondělí nám ukáže obyčejný normál toho, jak má jeho den vypadat, při každém opakování pak postupně přidává různé motivy a pátek je asi nejdramatičtějším dnem, kdy i sám Paterson vypadá, že je toho na něj trochu moc. V neděli úplně na konci jako by neexistující příběh vyvrcholil a film je ukončen "Aha!" japonského turisty a novým začátkem, novou čistou stránkou.

Když Paterson přemýšlí a tvoří, slova se píší přímo přes obraz toho, co se v jeho životě právě děje, jak to pravděpodobně funguje i v jeho mysli. Básně nejsou procítěně recitovány, nýbrž jsou čteny tak, že to vypadá, že je Paterson teprve píše a diktuje si slova pro sebe pomalu a monotónně. Ve filmu se nachází spousta motivů a potenciálních začátků příběhu, který však nepokračuje, vše se vždy vrací do starých kolejí a jednotlivé drobnosti upoutávající pozornost diváka zůstávají nerozvinuty, otevřeny představivosti jednotlivců, kteří dokážou číst mezi řádky té dvě hodiny dlouhé básně.

Mainstreamově zaměřený divák by asi tempo filmu považoval za příliš pomalé. Režisér Jim Jarmusch, jenž pro film napsal i scénář, je však ve světě nezávislého filmu jako doma a jeho jméno je zárukou kvality, kterou přináší bez zaváhání i zde. Paterson je tak typickým festivalovým snímkem necíleným na masy, nýbrž na pár poetických citlivých duší, které se obejdou bez napínavé zápletky, ocení krásu stereotypu a nechají se unášet na vlnách prolínavých záběrů, Lauřiny černobílé barevnosti, konverzací cestujících vytržených z kontextu, pohledů na vodopád a večerních minidramat v baru. 

Kdy a kde dávají film: Paterson

6.1.2017 | Káťa Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout