Životní ztráty jsou nedílnou součástí každého člověka, a tudíž i častým tématem k filmovému zpracování. Will Smith se po akčním zklamání roku Suicide Squad vrátil ke komornímu dramatu, které je vyrobené přesně k uvedení o vánočních svátcích. Collateral Beauty chce oslavovat život, zároveň však ukázat, jak je těžké vstát ráno z postele prázdný a bez kapky citu. Terapie vedoucí k novým začátkům či druhé šanci je složitý proces a filmaři nechtěli opomenout jedinou slzu lemující příběh otce ztraceného v neštěstí.

Taková volba se většinou vyplácí v náznacích bez věcných argumentů pro každou cílovou skupinu v kinosálech. V jednoduchosti je síla a pokud na tragédii zesnulé dcery žačnete nabalovat zhoubnou nemoc, problémovou roli otce a budoucí matky, křehkou existenci firmy či dokonce náznak vyšší moci, můžete se velmi lehce ocitnout ve zrádném labyrintu, ze kterého vás nedostane ani úžasné obsazení a chytrá pointa.

Kdysi úspěšný a energický šéf reklamní agentury Howard (Will Smith) se těžce smiřuje se ztrátou své malé dcery. Stahuje se do ústraní bez známky naděje na smysluplný budoucí život. Jeho přátelé a kolegové (Kate Winslet, Edward Norton a Michael Peña) nemohou být dále svědky chátrání jeho duše - zároveň jeho nečinnost potápí firmu, která se v posledních letech stala jejich životem. Rozhodnou se jednat a originálním způsobem zapůsobit na Howardovy city. Jedině odpovědi od lásky, času a smrti, kterým zdrcený otec píše své dopisy, ho mohou vrátit zpět.

Tvůrcům nelze upřít jistou originalitu v propagaci snímku Collateral Beauty: Druhá šance. Ačkoliv synopse napoví jejich záměr, z upoutávky se na nás dívají nadpřirozené bytosti, které pomáhají Howardovi s návratem do života. To, že to tak není, rozklíčuje už první třetina filmu. A je to milá změna v perspektivě. Jde o zoufalý tah přátel a kolegů, u kterých však není jasné, zda chtějí víc zachránit firmu (i když z ušlechtilých a existenčních důvodů) anebo ztracenou duši. Najmutí trojice herců je vskutku nevšední myšlenka a až doposud film šlape po relativně správné cestě. Čím víc ale čas ubíhá, tím větší má pro všechny zúčastněné klíčová hra na životní elementy význam. A snímek jde s každým problémem či titěrným detailem dolů.

To, že hlavní hrdina podstupuje jakousi terapii, nevadí a pro děj je to věc logická a zásadní. Veškeré další odbočky jsou ale závažím na tvůrčí lehkosti, která je kořením podobných filmů. Domnělý odkaz filmařů, že tajná Howardova intervence pomáhá skrytě i ostatním, je uměle našroubovaná na všechny charaktery. A jediným maskováním je velmi známá tvář každého z nich. Obsazení je totiž výjimečné a ačkoliv se zdá, že film na něm nestaví, v mnoha ohledech ho Winslet s Nortonem, Mirren, Knightley, Peňou či Harris zachraňuje.

Film má své momenty a gró bolesti a utrpení v něm obsazené je. Stopáž blížící se ke stovce minut také uteče bez hluchých míst. A přes - znovu - vykonstruované zakončení všech mini-příběhů jednotlivých postav, ten nejdůležitější má velmi dobrý závěr a skvělou pointu. Ale ani Howardovo vykoupení nesmaže punc průměrnosti ambiciózního snímku, kde slušnému námětu překáží nevyužitý ponteciál. I přemíra snahy a pouze skromná editace materiálu totiž může víc škodit než pomáhat. Stejně jako bolest odezní a rány se časem zhojí i Collateral Beauty bude příští rok pouze televizní jednohubkou v obýváku pod jmelím.

Kdy a kde dávají film: Collateral Beauty: Druhá šance

23.12.2016 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout