Spisovatelka Lenka Lanczová navštívila knihovnu v Třebíči

Milé povídání se spisovatelkou Lenkou Lanczovou vyplnilo úterní podvečer 21. září v pobočce Městské knihovny v Třebíči na Modřínově ulici. V úvodu besedy hovořila Lenka Lanczová o svých začátcích, když začala se psaním již ve třinácti letech a pokračovala jako studentka ekonomické školy. Řekla:„Splnila jsem si svůj sen. Píšu romány pro mladé a o mladých a s knihou jsem neustále. Pracuji v knihovně ve Slavonicích.“ Dívčí romány jí doslova učarovaly, četla je, ale v době před rokem 1989 jich bylo na trhu málo, proto se pustila do psaní. Její rukopisy – úplně první ručně psané sešity příběhů, které se později staly námětem trilogie „Znamení Blíženců, Panna nebo Blíženec a Zadáno pro Blížence“, přivezla na ukázku. Současně návštěvníky seznámila i s postupem při psaní a dalším zpracováním rukopisu, než se její příběh dostane k nakladateli. Po maturitě přišla rodina a jak uvedla před sametovou revolucí, kdy vydat knihu bylo opravdu velký problém, psala tzv. do šuplíku. Přesto se dočkala a v roce 1992 před Vánocemi vyšla její prvotina (sešitovka) „Počkej na mě, Radko!“. Během roku 1994 jí vyšly čtyři tituly: Znamení blíženců, Prázdniny pro zaláskované, Š jako Šarlota, Hvězda naděje. Od té doby spolupracuje s nakladatelstvím Víkend a v současné době má na svém kontě už 54 vydaných knih.

Z toho dva tituly jsou určené dospělým čtenářům. Právě letos v létě vyšla poslední novinka „Milenky a hříšníci“. Druhá polovina besedy patřila otázkám čtenářek, které do knihovny přišly. Spisovatelka na ně ochotně odpovídala a beseda se nesla v přátelském duchu. Povídání bylo především o jejích knihách a hrdinech z jejích románů.

Dle slov Lenky Lanczové píše opravdu hlavně pro radost, většinou po večerech, kdy je v domě klid a všude kolem tma. Předlohou jsou především příběhy ze života, které čerpá ze svého okolí a v posledních letech z dopisů čtenářů. Těch dostává velké množství a vděčí internetu a emailu, že už nemusí denně odepisovat na hromady dopisů ručně psaných. Hovořila o tom, že v knize „Hříšná touha“ je popsán skutečný příběh mladého muže. Další skutečný příběh je námětem knih: Hořká chuť lásky, Sběratelé polibků, Potížistka. Tragická událost, která se stala v blízkosti Slavonic, ji inspirovala k napsání knihy „Most do země lásky“. Uvedla, že velmi často nejmíň uvěřitelné věci jsou právě pravda. To je výzva pro všechny, kdo chtějí své příběhy spisovatelce zaslat, neboť je čte se zájmem a ráda je využije pro svou práci.

Její romány zatím nebyly zfilmovány. Sice dostala nabídku psát scénář seriálu pro mladé, ale to je velký závazek, proto se do této časově náročné práce zatím nepustila. Pokud by dostala nabídku od filmového producenta ke spolupráci na filmu, určitě by se jí nebránila. Její dcera Sandra také píše. Je též její velkou kritičkou, jak už to mezi dětmi a rodiči bývá. S rodinou žije ve Slavonicích na rozhraní krajů Vysočina a Jihočeského. Její práce v knihovně ji opravdu baví a je moc ráda, že má neustálý kontakt jak s knihami, tak čtenáři. Vytváří si určitý přehled o tom, co na knižním trhu chybí a co by bylo dobrým tématem další knihy. Letos v předvánoční době se mladé čtenářky mohou těšit na další román, který připravuje k vydání. Současně využívá i možnost, že může případně svým čtenářkám opatřit knihy, které zrovna žádají. Příjemný zážitek z osobního setkání se spisovatelkou v třebíčské knihovně ocenily její čtenářky potleskem. Jako poděkování nechyběly květiny a vyjádření naděje na příští besedu. Zájemcům spisovatelka na závěr věnovala svůj podpis. Při návštěvě jejích internetových stránek se dozvíte více zajímavostí a současně se můžete zapojit do nové soutěže – psaní do čtenářského deníku.

29.9.2010 | Jana Pavlová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout