Pořád jsem to já, pořád jsme to my. Chinaski se loučili s Rockfieldem ve vyprodaném Lucerna Music Baru

Pořád jsem to já, pořád jsme to my. Chinaski se loučili s Rockfieldem ve vyprodaném Lucerna Music Baru70%

Tradičním setlistem největších hitů uzavřela skupina Chinaski dvouletou pouť s propagací alba Rockfield. Singly z britského studia zapadly do pevného repertoáru a jičínská squadra svým pražským epilogem za rokem 2016 otevřela brány k novým kusům.

Jako vždy přesní, pozitivní a se stálicemi. Chinaski už sice málokdy na koncertních prknech překvapí, zato přitahují konstantní show, za kterou se publikum vrací dokola jako k oblíbenému filmu. Malátného parta tentokrát vybrala z posledního studiového alba Rockfield jen to nejlepší a pomyslně tak posvětila oblíbené písně do role hitů pevného repertoáru. Na setlistový piedestal se dostaly skladby Milion dolarů, Každý ráno, Láska & Hvězdy a samozřejmě také seriálové Víno. Jako bonus si s kapelou zazpívala Bára Hosnedlová hymnu na federální bratrství, Slovenský klín.

Chinaski selekcí z Rockfieldu rozvířili mírnou apatii v programové skladbě, kdy svoje britské dítě téměř vždy odehráli celé v úzkostlivém pořadníku. Koncert tak konečně nebyl uměle rozdělen na novou desku a zbytek hitů a publikum plulo na vlně euforie už od prvních minut. Malátný sice nedal dopustit na AC/DC úvod ke Slovní pyrotechnice, 1. signální do rozloučení nebo genderově rozložené Punčocháče, ale to jsou koncertní obyčeje, které umělcům z Prahy spokojený divák odpustí, ač už jsou to ohrané pouťové triky, které by zasloužily aktualizaci.

Jedna z nejúspěšnějších českých kapel ale vyznává motto, že vítězná sestava se nemění, a tak své představení nepodrobuje zásadním změnám. To je však také slabinou držitelů bronzového Slavíka za rok 2016. Věrní fanoušci se sice mohou těšit na ověřenou klasiku provedení, byla by ale ohromná škoda, kdyby vystoupení začalo být fádní a bez dostatečné invence.

Bezprostřední hrozba to ale pro Chinaski není, protože stále pracují s neuvěřitelným charismatem frontmana Michala Malátného, bezchybnou hrou a perfektními dechovými nástroji. Petr Kužvart se Štěpánem Škochem dominují s písněmi v aranžmá se saxofonem nebo trubkou a v živém provedení jde o neskutečně energické kusy. I proto jsou písně Vedoucí, Slovní pyrotechnika nebo Láska & Hvězdy tak oblíbené.

Jednu z nejtklivějších skladeb, Drobnou paralelu, věnovala kapela zesnulému Radimu Hladíkovi, který provázel kapelu v jejich začátcích. Vzpomínkový moment byl ale jediným smutnějším kontrastem ve veselém marastu dalších hudebních čísel, které má divák kapely znalý dobře naposlouchané. Naplněné prostory pražského Lucerna Music Baru tak neminulo 1970, Stejně jako já, Vakuum, Hlavolam či Zadarmo.

Chinaski dali publiku ochutnat i píseň z připravované desky. Milostné skladbě nechyběl potenciál rádiového hitu, ani zmiňované saxofony a trubky. Úspěch bude ale záležet na tématu celého alba. To kapela natočí při koncertní pauze příští rok.

Pevný otisk vystoupení skupiny Chinaski je v závěru prakticky reprezentován slovy písně Vrchlabí. Pořád jsem to já, pořád jsme to my. Pár přátel na cestách, od jara do zimy. Matadoři české hudební scény hrají stále stejnou, skvělou písničku pro pár tisíc přátel všude po republice. A proto si je publikum najde vždy.

Foto: ilustrační, facebook Chinaski

Názor informuji.cz: 70%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Lucerna Music bar nabízí i další akce

Umělci:

Místo konání: Lucerna Music bar

Další hudební novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!