Izraelský zpěvák Asaf Avidan, kterého poznal svět díky remixu jeho písně Reckoning Song, se po dvou letech vrátil do Prahy, aby české fanoušky potěšil svým druhým sólovým koncertem. Velké pódium Fora Karlín tentokrát vyměnil za intimnější prostředí pražského klubu Meetfactory, které se k jeho emotivním písním hodí přeci jen více.

Pražský koncert hudebníka, který se v Izraeli proslavil jako člen kapely The Mojos, se uskutečnil 18. listopadu. A kdo Asafa Avidana alespoň trochu zná, bylo mu hned jasné, že to žádný odvaz nebude. Písničkář je známý především svým výjimečným hlasem a emocemi nabitou show, kterou okouzlil v roce 2013 i obrovské publikum festivalu Colours of Ostrava. Do Prahy dorazilo samozřejmě daleko méně lidí, nebylo ani vyprodáno. Nicméně zážitek to byl velmi intenzivní. Škoda jen, že kvůli nízkému pódiu a zpěvákovu neustálému sezení ho viděla asi tak polovina sálu jen velmi výjimečně. I tak to ale stačilo na přesvědčení se o tom, jaký je to velký sympaťák.

Během koncertu Asaf Avidan dokázal, že není jen dojemným písničkářem, ale že v sobě má i kus komediálního ducha. Byť nebyl tak sdílný, jako během svého prvního pražského koncertu, návštěvníci se od něj mohli dozvědět mnoho zajímavých věcí. Třeba, že si často pročítá recenze svých vystoupení a pobavil ho článek nejmenovaného francouzského žurnalisty, jenž připodobňoval jeho zpěv ke zvukům, které vydává zraněná kočka. Jeho projevy však nebyly jen vtipné. Zpěvák vyjádřil znepokojení nad nejistotou, která panuje ve světě, v němž vládnou Putin, Trump a Netanjahu, izraelský premiér. Sám se však nepovažuje za někoho, kdo by mohl skládat politické protestsongy.

Asaf Avidan je totiž především skladatel a zpěvák písní o lásce, do nichž vkládá každičký kousíček své duše. Proto jsou jeho vystoupení pověstné velkou kumulací emocí. A jinak tomu nebylo ani během koncertu pražského. V procítěných písních, kdy hrál pouze na kytaru, publikum dojímal. Když si pak pohrál se samplerem, návštěvníci mohli sledovat, jak jen svým vlastním přičiněním vytváří melodie jednotlivých písní, a vlnit se rytmů neobvyklých melodií.

V sále byl klid, který jen výjimečně prořízl hvizd či rušil vzdálený smích. Téměř veškerá pozornost všech přítomných se upírala na charismatického hudebníka na pódiu, který svým českým fanouškům nabídl devadesátiminutový melancholický svět, ze kterého se jen těžko odcházelo zpět do promoklé Prahy.  

19.11.2016 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout