Spisovatel dal každé z knih odlišná motta, která přesně vystihují jejich pointu a mají představit čtenáře na příběh uvnitř. První kniha MemoRandom má motto „Všichni lžou. Nikomu nevěř.“ a UltiMatum potom „Chci jen jedinou věc. Všechno co máš.“ A tak zatímco první díl je thriller s prvky detektivky, druhý je naopak detektivkou s drobnými prvky thrilleru. 

Hrdina prvního dílu policista David Sarac po dopravní nehodě ztratí paměť. Neví, co se děje a kdo vlastně je, ale postupně se snaží odhalit svá tajemství. V druhém díle tato postava téměř zmizí, i když jeho duch a stín se táhne UltiMatem jako červená nit v podobě nevyřešeného případu.

Do středu děje se proto dostává jeho kolegyně, kriminální inspektorka Julia Gabrielssonová. Tu mohli čtenáři poznat už v první knize jako vyšetřovatelku, která má zjistit nesrovnalosti v sebevraždě mladé ženy, tajné přítelkyni ministra Stenberga. Julia je vlastně jedinou kladnou postavou MemoRanda. Svoje vlastnosti, tedy cílevědomost a touhu po spravedlnosti, si sebou samozřejmě nese i do UltiMata. Na jeho počátku dostane na starost případ lidského těla vytaženého z jezera Mälaren. Tělo však není možné identifikovat, protože je rozřezáno a obličej je k nepoznání.

Děj má dvě na sobě zdánlivě nezávislé linky. Vraždu neznámého muže, a také pokračování případu sebevraždy tajné milenky ministra. Čtenář předpokládá, že by se kdesi měly protnout, což se nakonec stane, ale tak propracovaně až to nečeká. Musí převracet stránku za stránkou a nemůže přestat číst. De la Motte tímto způsobem navíc odpovídá na všechny nezodpovězené otázky z prvního dílu. Na odpovědi si ale čtenáři museli počkat více než rok.

Druhý díl většinou nepředčí svého předchůdce, ale v tomto případě udělal autor výjimku. UltiMatum je ještě lepší než MemoRandom. Spisovatel jakoby dozrál a příběh drží tak, aby zcela jasně směřoval ke svým cílům. Ačkoli se zdá, že je děj velmi komplikovaný, na závěr se ukáže pravý opak. Jak praví klasik v jednoduchosti je krása. Ultimatum ovšem neexistuje bez MemoRanda stejně jako není světla bez tmy. Knihy na sebe v mnoha ohledech navazují, takže bez přečtení prvního dílu nelze celý příběh pochopit. De la Motte se navíc nezdržuje ani krátkým opakováním. Život postav, ale i celý příběh, prostě pokračuje tam, kde skončil, jakoby k přerušení vůbec nedošlo.

16.11.2016 | Dominika Kubištová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout