Osmička vyhozených manažerů se setkává v neosobním prostředí outplacementové firmy, kde se jich ujímá energická a sebevědomá koučka Sandra Maxová. Ta se má postarat o to, aby získali zpět ztracenou rovnováhu, nabrali nové zkušenosti a našli práci. Nechybí pokusy o psychoterapie, zkoušení různých modelových situací, předvádění scének či výcvik správného vystupování. Tyto aktivity, které jsou leckdy dováděny až do naprostých absurdit, odhalují pak divákovi důležité střípky ze života a pocitů vyhozených manažerů.

 Hra není ve svém pojetí vůbec tradiční. Nemá klasický děj se zápletkou, vyvrcholením a rozuzlením. Skládá se z nejrůznějších střípků, z nichž některé diváka pobaví, jiné dojmou. Nad některými bude jen nevěřícně kroutit hlavou. Prostřednictvím nich se ale dostává stále více do nitra manažerů, kteří se sice tváří, že jim vyhazov vůbec neublížil, ve skutečnosti se s ním každý z nich vypořádává po svém. A zdaleka ne tak s nadhledem, jak tvrdí.

Švýcarská hra Top Dogs, která byla poprvé uvedena již v roce 1997, je velmi nadčasová. Divadlo Rokoko se navíc nenechalo originálem příliš svazovat. I samotný autor totiž nabádal, aby se text jeho hry vždy přizpůsobil podmínkám a reáliím konkrétní země. Top Dogs tak kromě pobavení přináší i podněty pro zamyšlení nad současnou společností, kdy lidé obětují práci příliš mnoho. Ještě větší pocit absurdity přichází ve chvíli, kdy divák zjistí, že stejné outplacementové firmy skutečně existují a pro své klienty podobné aktivity připravují.

Velkým lákadlem celé hry jsou skvělé výkony herců. Henrieta Hornáčková se role sebevědomé Sandry Maxové chopila skutečně s vervou a její „stresové výpadky“, kdy jinak bezchybná koučka v rozčílení přechází z češtiny do slovenštiny, jsou výborné. Až s jakousi symbolickou posvátností jí pak naslouchají vyhození manažeři, kteří splní vše, co řekne. Ani jeden z nich nevybočuje z davu. Na každém se podepsal nejen vyhazov, ale i jejich práce obecně. A veškeré své naděje upínají právě k outplacementové firmě.

Lenka Zbranková hraje na první pohled tvrdou a neoblomnou manažerku ve zbrojním průmyslu, Zdeněk Dolanský pak manažera cateringové firmy ČSA, kterého vyhodili z práce, aniž by mu to někdo osobně řekl. Dana Batulková představuje asi nejcitlivější duši z celé skupiny. Jen těžko se vyrovnává s mindráky, o něž se postarala její matka i manžel, a vyhazov z práce jí to nijak neulehčil. Asi nejvýraznější osobností je pak postava Radima Kalvody, kterému výpověď způsobila velké psychické trauma. Sestavu doplňují Zdeněk Vencl, Jiří Hána, Lukáš Jurek, Michael Vykus a Zdeněk Dolanský, z nichž každý předvádí velmi dobrý herecký výkon.

Do hry je však poměrně obtížné se dostat. Pravděpodobně kvůli tomu, že si divák musí nejprve zvyknout na neobvyklý formát a pochopit, co mu chce vlastně toto dílo sdělit. Pak je však stále zábavnější a zajímavější sledovat proměnu postav na pódiu, která přichází s každou další scénkou a s každým dalším dílkem zapadajícím do skládačky. Některé střípky jsou skutečně velmi působivé. Jiné průměrné. Možná i to má ale ukazovat, že v životě je člověk chvíli nahoře, a pak zase dole. 

Foto: Městská divadla pražská

12.11.2016 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout