Dva blogeři – ředitel Skautského institutu a sociolog Miloš Říha a copywriterka Michaela (Michelle) Losekoot – vytahují ve svých sloupcích na denní světlo témata, o kterých se téměř všichni bojíme veřejně mluvit, někteří možná i na ně jen pomyslet. Týkají se, jak název sbírky napovídá, nejčastěji rozdíly mezi mužským a ženským genderem a jejich nazírání na svět. Pohledy konfrontují postavením dvou odlišných, někdy více, někdy méně, názorů do sloupků vedle sebe.

Ani u jednoho z blogerů se nejedná o prvotinu, Losekoot vydala kratší novelu Květinostesk ve formě e-booku pojednávající o mladé dívce vtažené do hořké dospělosti, Říha zase sbírku rozhovorů se známými osobnostmi Skautská vize. S novým dílem Bez jablka však nepřicházejí s žádnou převratnou novinkou na knižním trhu. Před pěti lety se na pultech poprvé objevily známé fejetony 1000 věcí, co mě serou od Achjobitch, Curvekillera a Attily Biče Božího, kterých dosud vyšlo pět svazků.

Na rozdíl od proslulých hejtů má ale Bez jablka o dost užší spektrum témat, kterým se ve svých textech věnuje. „Hejtařské“ trio si vzpomene od rádiových odrhovaček přes různé maličkosti, kterými se většina lidí ani nemá čas moc zabývat, až na úvahu nad tím, proč se v médiích tolik propírají volejbalistky Kiki a Maki. Říha s Losekoot se zaměřují výhradně na záležitosti, ve kterých se projevují zmíněné genderové rozdíly.

Na malém prostoru hodně muziky

Autoři Bez jablka se zamýšlí např. nad vlivem nových technologií na naše, takříkajíc, „polovztahy“, kdy už ani nedokážeme své pocity a dojmy zpracovat jinak než zhuštěným vyjádřením ve formě primitivního smajlíku, nebo třeba nad tím, jak vás neoholené partie můžou zachránit před nechtěným opileckým sexem. V rozsahu pouhých 55 sloupků se jim rozhodně podařilo vybrat a předat světu ty, které jsou námětově pro mladé lidi nejpodstatnější.

Sbírka Říhy a Losekoot je ucelená, sloupky na sebe tematicky často i navazují (viz Předehra – První sex – Tma při sexu či Žádost o ruku – Svatba – Rozchod) a na čtenáři tak z knížky zanechává větší dojem, který mu utkví v paměti. Lehce ruší absence označení autorů u jednotlivých textů, chvíli trvá, než si člověk uvědomí, jestli zrovna glosuje Miloš nebo Michelle. Stylově by se sbírka dala přirovnat k tvorbě na PR webu Vodafone ČiliChili.

V knize vizuálně překvapivě dobře funguje spojení tmavě modré a křiklavě oranžové barvy ve fontu a v kresbách s peprnými myšlenkami a výroky v komiksových bublinách od Barbory Balgové, které evokují pop-artové umění. Zajímavě řešené jsou také oddělovací stránky, na kterých najdeme v bílém písmu vybrané úryvky z jednotlivých textů s barevným pozadím. Na tom Balgová společně s Jakubem Gruberem, odpovědným za grafickou úpravu a sazbu, odvedli opravdu kvalitní práci.

9.11.2016 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout