Na zámku v Náměšti nad Oslavou zněla hudba A. Salieriho

Na státním zámku v Náměšti nad Oslavou proběhl ve dnech 17. a 18. září 2010 projekt Salieri v Náměšti. Po celé dva dny zněla hudba Antonia Salieriho. Zcela zaplněná zámecká knihovna milovníky hudby, kteří si nenechali ujít hudební projekt konaný pod záštitou hejtmana kraje Vysočina J. Běhounka, byla místem Gratulačního koncertu. Jeho tóny v podání Ensemble Opera Diversa a komorního sboru Ensemble Versus pod taktovkou německého dirigenta Andrease Kröpera  odstartovaly dvoudenní hudební projekt. Jeho dramaturg a kastelán zámku Marek Buš o projektu říká: „Představit alespoň zlomek díla Antonia Salieriho (1750-1825) na zámku v Náměšti je mým snem již několik let. Vždyť právě k tomuto zámku a jeho někdejšímu majiteli Jindřichu Vilému Haugwitzovi (1770-1842) měl skladatel úzkou vazbu a jeho někdejšímu majiteli hrál a byl zde vítán. Tento sen se mi nyní plní. Chci představit Antonia Salieriho jako pozoruhodného člověka a jeho dílo jako krásnou muziku.“ V první polovině večera zazněly árie Eleonory z opery Prima la musica poi le parole, sinfonia k opeře Prima la musica poi le parole. Gratulační kantáta, kterou skladatel Antonio Salieri věnoval majiteli zámeckého panství a svému příteli, nebyla nikdy předtím veřejně interpretována. Pro návštěvníky slavnostního koncertu v zámecké knihovně byla premiéra skutečným svátkem a posluchači odměnili výkony hudebníků opravdu dlouhým potleskem.

Zpestřením koncertu byla pro všechny návštěvníky noční prohlídka zámku s výkladem o hudební tradici v Náměšti nad Oslavou. Univerzitní profesor Masarykovy univerzity v Brně Jiří Sehnal představil prostory, ve kterých se pravděpodobně nacházela soukromá opera hraběte Haugwitze. V nynějším čajovém salonku bývala podle představ badatelů dříve galerie pro diváky, protože nejméně dvě třetiny místnosti obsadili hudebníci a sólisté. Jak často se opera na zámku provozovala dobové prameny neprozrazují. „Měl nesmírnou vášeň pro hudbu, která nemá obdoby široko daleko,“ řekl Jiří Sehnal.

V době, kdy Salieri často na zámku pobýval, majitel zámku hrabě Jinřich Vilém Haugwitz zaměstnával až na čtyřicet hudebníků a posílal je do Vídně na zkušenou. Dle doložených dokladů v archivech platil účty za cesty do Vídně i lístky do opery. Za jeho života žil zámek doslova hudbou a divadlem, na jehož produkci hrabě vynakládal nemalé prostředky. I když poslední z rodu Haugwitzů musel zámek v roce 1945 opustit, tradice a láska k hudbě v rodině přetrvává do současnosti. Letos si připomínáme 15.výročí úmrtí Karla Antona Haugwitze, který se zasloužil o obnovení hudebního života v zámecké knihovně od roku 1991. Druhá polovina večera se po slavnostním přípitku v zámecké knihovně sice nesla v duchu sakrální hudby a Marek Buš ji uvedl jako modlitbu na dobrou noc. Zámecké nocturno přeneslo posluchače do 16.-17. století a účinkovali Ivana Šedová – soprán, Richard Šeda – cink, continuo a Marek Buš – varhany, continuo. Paní Johanna Haugwitzová i její sestřenice Glorie se osobně koncertu zúčastnily. Dle slov paní Johanny vyjádřila velkou radost a potěšení nad tím, že projekt vznikl a těší se velkému zájmu posluchačů. Uvedla: „Když jsem zavřela oči při poslechu krásné hudby, nevěděla jsem, zda jsem ve století 21. nebo snad v devatenáctém? Musí být všechno jinak, aby vše zůstalo stejné. Sen se splnil nejen kastelánovi, ale i mně samotné…“. Celý páteční večer byl oceněn diváky bouřlivým a dlouhotrvajícím potleskem.

Projekt Salieri v Náměšti pak vyvrcholil v sobotu 18. září v pořadí již XX. Zámeckým koncertem, jehož program byl opět složen výhradně ze Salieriho děl, a který připravilo špičkové hudební těleso The Czech Ensemble Baroque s dirigentem Romanem Válkem. První polovice večera byla složena z Ouvertury k opeře Cublai, gran kan de Tartari (1788), po ní následovaly žertovné popěvky ze sbírky Scherzi armonici vocali (1810), tato sbírka je též součástí náměšťské hudební sbírky, v závěru první půlky pak zazněl jediný koncert pro varhany a orchestr, který Salieri napsal (1773). Sólového varhanního partu se osobně ujal kastelán Marek Buš, který tak navázal na náměšťskou hudební éru v první polovině 19. století, kdy zámečtí sloužící museli ovládat hru na nějaký nástroj, či alespoň dobře zpívat. Druhá polovice večera byla věnována jedné z nejkrásnějších Salieriho duchovních skladeb, Piccolo requeim c-moll pro sóla, sbor a orchestr, sólové party přednesli přední čeští interpreti: Michaela Šrůmová, Kamila Mazalová, Jaroslav Březina a Ivo Hrachovec. Toto requiem napsal Salieri v roce 1804 původně pro sebe, ale v roce 1821 je věnoval hraběti Haugwitzovi, skladba byla poprvé hrána právě na Náměšti, podruhé na Salieriho pohřbu a potřetí pak na pohřbu Jindřicha Viléma Haugwitze 21. května 1842 v náměšťském kostele sv. Jana Křtitele. Takže zaznělo další dílo, které je s Náměští úzce spjato. Večer pak byl zakončen společenským setkáním v reprezentačních prostorách zámku. Poděkování patří hlavnímu pořadateli Marku Bušovi a všem, kteří se na projektu podíleli. Všichni si odnášeli opravdu silný hudební zážitek z náměšťského zámku a nešetřili slovy uznání.

21.9.2010 | Jana Pavlová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout